Přejímky - 27.12.2010

 Pro ty, kteří nemají rádi dlouhý text
  • Lastours je vinařství
  • Venku na nule v noci, deset přes den (Je tu zima nebo teplo? Těžko říci.)
  • Přejímky OK. Jsme v závodě
  • Balai OK. Pojede jako poslední.
  • A zas budeme vstávát brzy.

Přejímky


Náš den začíná s tím časovým. Kolem půlnoci jsme na pomezí Německa a Francie a pokud okolo zrovna nechumelí, tak mrzne až praští. Všude, kam až dohlédnou světlomety aut, je sníh. Zatím se nezdá, že by ubýval, ale spíše naopak. Provoz na silnici pomalu řídne, ale naši cestovní rychlost 80 kilometrů za hodinu držíme a moc nezrychlujeme. Podmínky to moc nedovolují. Každou hodinku a půl je přestávka na nějaké pumpě, kde se průběžně kupuje kafe, čokoláda a polévky z automatu a dochází k pravidelné výměně šoférů. Z Kopřivnice se vyjelo před deseti hodinami a odhadovaný příjezd je počítán mezi osmou ranní a tak únava začíná být znát. Čas kdy máme být přítomni na technických přejímkách je devátá ranní a tak není čas na delší zastávky.

První známky mizícího sněhu pozorujeme pod francouzským Lyonem. Kdo tudy jezdí na jih, ví, že Lyon je jakási hranice, kde se teplota citelně láme a stoupá. O sto kilometrů dále sníh okolo krajnice mizí, ale teplota pod nulou zůstává. Další hodiny jízdy jsou již jen o stereotypu. Ráno s úlevou sledujeme svítání a kolem osmé máme posledních sto kilometrů do cíle.


Château de Lastours není zámek, jak jsem si původně myslel, ale vinařství v kopcích. Kam až oko dohlédne jsou nekonečné pole s vinnou révou s občasným baráčkem mezi nimi. Kraj působí trochu ospale a odcizeně. Žádné bující rostliny, nebo dozrávající hrozny na slunci. To sice pomalu stoupá na obzoru, ale venku je jen pár stupňů nad nulou a od úst jde pára. Okolní krajina je obklopena zimou. To zde dnes znamená teploty v noci kolem nuly a ve dne je tak deset nad. I když na sluníčku se zdá být tepleji. Krajina je vyschlá a na obzoru jsou vidět kopce pokryté malými stromky a keři.

V zimně opuštěné správní budovy rozsáhlého vinařství slouží jako místo, kam se sjíždějí závodníci Africa Race, aby prošli nutnou registrací a technickou prohlídkou. Na udusané hliněno-kamenité prostranství přijíždíme i my. Sice jsme zde o něco později, než bylo naplánováno, ale jsme mezi prvními, kdo to sem stihl a začíná nám dobře známé kolečko předzávodní byrokracie.


Nejdříve je potřeba zařídit „papírové“ záležitosti. K tomu je vyčleněna jedna místnost plná pořadatelů, kde je nádherné teplo. Po stráveném dnu, kdy na nás stále odněkud táhl mráz, je to naprosto odzbrojující prostředí. Nejde si to na pár chvilek nevychutnat.

Závodníci a jejich doprovod, kteří přijeli před námi, již pilně pobíhají od stolu ke stolu a vyřizují si nutné formality. Je zde místo, kde nám kontrolují všechny potřebné doklady jako jsou licence a platné řidičské průkazy, u dalšího se zapisujeme u lékařů, jinde dostáváme iritracky pro sledování pohybu vozů a na konci dlouhé řady dostáváme na ruku pásku, kterou budeme mít po celou dobu závodu. My novináři máme bílou, kluci z doprovodu modrou a závodníci červenou.

Po úřednickém maratónu následuje odjezd na technickou přejímku, kde pro změnu lustrací prochází vozy a jejich bezpečnostní prvky. Kontrolují se pásy, vnitřní ochranný rám, zapojuje se iritrack a jiná potřebná zařízení a v neposlední řadě dostáváme povinné reklamní samolepky a startovní čísla. Petr Čapek se ujímá oblepováním své doprovodné Tatry a pak se vrhá i na závodní speciál.

Ján a Robert z „kamiónu Balé“ mají odlišný program. Ten jim zajistili pořadatelé, protože oni mají odlišný důvod být zde. Francouzsky „balai“, neboli „koště“, je označení pro kamión startující do etapy zhruba hodinku po posledním závodníkovi. Jede stejnou trasu jako závodníci před ním a pomáhá těm, kteří měli nehodu, nebo poruchu, pro kterou nemohou pokračovat v závodě. Tedy pokud to jde.


Dostali proto gps navigaci, ve které uvidí detailně celou trasu závodu (což závodníci nemají a navigují se podle tzv. “roadbooku“), satelitní telefon a vůbec instrukce, co se od nich očekává a jak budou fungovat. Je zajímavé, že například povezou i letecké palivo do helikoptér. Snad pro to, aby se piloti nemuseli vracet vždy daleko do bivaku. To, jaké budou mít zážitky, uvidíme později.

Naše všechny vozy tzn. závodní a doprovodná Tatra prošli úspěšně přejímkami a už jsou v závodě. Zítra je poslední den strávený na evropských dálnicích bez závodní etapy. Ta přijde až pozítří v Maroku, kam se dopravíme lodí. Vstáváme před 4. hodinou ráno, abychom stihli ujet 1000 kilometrů do přístavu a v 18:00 je naplánováno nalodění.