Den odpočinku 2004

Den odpočinku

12. 1. 2004 - pondělí
Bobo Dioulasso

Bobo Dioulasso - město poklidné a přitom plné života. Se svými širokými ulicemi lemovanými mangovníky a bavlníky se rozprostírá na březích řeky Houet. Název města vyjadřuje snahu o usmíření dvou etnických skupin - Bobo a Dioula. Obyvatelé vyrábějí zvláštní hudební nástroj "bafalon", který je obdobou nám známého xylofonu. Rallye se zde na jeden den zastaví a soutěžící se budou věnovat údržbě a opravám svých strojů, odpočinku. Snad jim zbyde čas i na obhlídku města a jeho dominant.

Bobo Dioulaso 12. 1. 2004

Zdravím Vás z podvečerního Bobo Dioulasa. Náš volný den pomalu končí a zítra začneme opět závodit. Jak už jsem psal, měli jsme na dnešek naplánovanou údržbu naší tatry. Poté, co jsme včera udělali dost z té vlastní údržby, dnes jsme se především věnovali opravě naší nástavby. Na několika místech jsme měli prasklý podlahový rošt, takže bylo potřeba demontovat plechy a konstrukci znovu svařit a vyztužit. Ráno jsme vstávali těsně po sedmé, abychom nemuseli pracovat v tom vedru (ono teda už kolem deváté bylo tak dvacet stupňů, takže jsme si stejně moc nepomohli).

Viděl jsem fotky, které odeslal Ricardo - to jsme zrovna s Tomem montážními pákami "pajzrovali" (chvíli jsem přemýšlel nad nějakým spisovným slovem, ale tohle je výstižnější) zadní část roštu a Ronaldo od Petra z doprovodu svařoval. On to vlastně svařoval celé, je opravdu šikovný a moc nám pomohl.

André zase sehnal ve městě potřebnou pásovinu, a U-profil, abychom měli z čeho udělat výztuhy. Ne, nemyslete si, že to byla nějaká hrůza, ale potřebovali jsme to pojistit, aby nám nástavba vydržela do konce závodu a nemuseli jsme svařovat každý večer.

Ještě malá vsuvka k Andremu - on je hodně zkušený a dovede se rychle zorientovat. Včera po přijedu do bivaku jsme hned ještě jeli do města natankovat. Než jsme na čerpací stanici umyli auto, od nějakého domorodce si pronajal moped, aby měl na čem večer a dnes jezdit a odjel, že prý máme dojet do bivaku sami.

Takto jsme společně s Petrem všichni pracovali asi až do dvou hodin. Petr zase mezi tím měnil tlumiče na zadní nápravě a chvíli se potrápil s jedním pryžovým dorazem. Chtěli jsme si sice přes poledne dát pauzu, ale byli jsme dost špinaví a tak bylo rozhodnuto pokračovat až to všechno doděláme.

Teprve pak došlo i na nás - myslím co do údržby. Využili jsme služeb místní sprchy, což je opět cisterna, že které vede několik hadic do takových kojí vedle sebe, oddělených rohožemi. Po takové lázní mělo smysl si vzít i čisté tričko, takže přibližně do zítřka budeme vypadat poměrně civilizovaně. Tom s Petrem teď odpočívají u auta, dohodli jsme se, že se přibližně za hodinu vrátím a půjdeme na večeři.

Ještě jednu věc chci napsat - stejně jako všechny předchozí roky, i letos tu naše vozy opět budí pozornost. Nejen technici z ostatních týmu, ale i turisti, kteří se po bivaku procházejí si se zájmem prohlíží náš vzduchem chlazený dvanáctiválec a jedinečnou konstrukci podvozku. Lidí si auto dost fotí a taky se občas vyptávají. Jsme na to hrdí a máme být na co. Když to totiž srovnáme s ostatními vozy na špici, tak to jsou speciály každým coulem - o kamazech vůbec nemluvím a DAF Gerarda De Rooye taky prodělal dost úprav. Oproti tomu jsou naše i Karlová tatra daleko blíž sériové produkci. A oba dva jsme v první pětce.

Přejí Vám jménem celé posádky krásný večer nebo den.

Míra Martinec