Den odpočinku 2003

Den odpočinku
13. 1. 2003 - pondělí
Siwa

Kde jinde by se našlo krásnější místo na strávení dne volna, než ve městě Siwa? Najdete zde přes 1600 zdrojů vody a odpočinout si můžete ve stínu některého z mnoha olivovníků nebo datlovníků. Tato oáza, stará více než 1000 let, se nachází 600 km od Káhiry a pouze 25 km od hranic s Libyí.

Siwa - 13.1.2003

Přeji Vám všem hezky den opět ze Siwy. Dnes jsme měli volný den, resp. nejeli jsme etapu - on ten den zas tak volný nebyl, uběhl docela rychle. Ráno nás víceméně probudila zima před sedmou hodinou. Přibližně tou dobou taky vyjížděl Petr z libyjské hranice. Vojáci je už včera nepustili, takže tam asi v dvoukilometrové koloně závodníků a dalších doprovodných vozů strávili noc. Pravda, měl k dispozici asi šest spacáků a tři stany, zatímco André, jeho bratr Jean a ještě někteří členové týmu neměli kde hlavu složit. My s Tomem si spacák vozíme v našem autě a stan tradičně nestavíme (a počítám, že už na něj do konce závodu nedojde), takže my jsme z tohoto pohledu žádnou změnu nezaznamenali. Vlastně jednu příjemnou - tím, že většina asisťáků nebyla v bivaku, bylo tu večer nezvykle ticho a taky ráno na snídani nebyla fronta :-)). Ale už během dopoledne se to začalo sjíždět, no a odpoledne už to byla klasika. Všichni dohánějí to, co neplánovaným zdržením ztratili, takže tu pořád panuje čilý ruch.

Ještě si dovolím malou odbočku, takový náš postřeh. Teď jsme během letošního ročníku už ve třetí africké zemi a z dřívějších dakarů známe ještě další. Jsou dost podobné, ale přece jen jeden rozdíl jsme zaznamenali. Když jsme projížděli Libyí, přišlo nám, že polovina mužské populace jsou tu vojáci nebo policajti. Jak jsme si přečetli ve vízu, je to socialistická země, ovšem spíš vyloženě policejní stát. Už jen dostat vízum není tak jednoduché. Během naší cesty jsme nesměli tankovat u běžných stanic, jak je to obvyklé jinde (resp. oni nesměli nic prodat nám), ale vozili nám v sudech těžce předraženou naftu do bivaku. Když jsme odjížděli, dávali nám zřetelně najevo, že jsme nevítaní, nežádoucí.... Na hranicích jsme projížděli celkem čtyřmi pásmy minových poli. Nepřipomíná Vám to nic? Konečně vím, co měli namysli moji holandští přátelé, kteří mi popisovali svoji návštěvu Československé socialistické republiky v sedmdesátých letech. Takže až někdo bude zapomínat, v čem jsme žili, může si to sem přijet vyzkoušet. A přitom je to tak absurdní - běžní lidé jsou stejní jako všude jinde, děti na nás mávaly taky stejně.....

 

No, ale zpět k rallye. My jsme se s Tomem po snídani pustili do plánované velké prohlídky auta. Nejprve jsme demontovali tlumiče, jejichž výměnu jsme na dnešek plánovali (ne že by byly špatné, ale tady všechno projde tak rychlým záběhem, že je to prostě potřeba). Potom jsme kontrolovali olejové náplně a šroubové spoje - během dvou hodin jsme dotáhli snad všechno, co na Tatře dotáhnout jde :-))))). Mezitím přijel Petr, takže jsme mohli z jeho auta (myslím tím z nástavby, ne že bychom mu odmontovali jeho) vzít tlumiče, vzduchové filtry a dvě pneumatiky, které jsme vyměnili za naše už dost "jeté" zadní. Přes oběd jsme si dali chvíli pauzu, protože tu je opravdu přes den horko a odpoledne jsme pokračovali. Celkem v poklidu, protože auto nám zatím opravdu funguje bez problémů, za což jsme rádi ze všeho nejvíc. Nakonec jsme si vyčistili nástavbu a jeli natankovat. Pak jsme se převlékli do čistého oblečení (což byl taky takový malý svátek, ale věřte mi, že dlouho se z něj těšit nebudeme :-)))). Bohužel sprcha tu nikde k dispozici není, možná až za týden v cíli....

 

Dnes nám také volalo několik novinářů a přátel na satelitní telefon. Všem Vám děkujeme - Tom mi říkal, že se jej hodně ptali, jak to vše doposud hodnotíme a poprosil mě, abych se vyjádřil i v mailu. Tak tedy - pokud jde o trasu, je trošku jiná, než kdyby se jelo do Dakaru. Je tu víc písku - dun a rovných dlouhých plání. Je tedy rychlejší, a proto je taky asi i víc úrazu. Je třeba jet rychle, ale taky nenechat mozek na startu. V naší kategorii se rvou v cíli De Rooy junior a Čagin. Oběma jim tento terén vyhovuje víc, nám by se zase spíš hodily rozbité pomalejší etapy. To ovšem neznamená, že se s tím spokojujeme, snažíme se s nimi držet krok a bojovat. Do cíle je ještě přece jen daleko a Dakar není jen o rychlosti, je taky o schopnosti dojet až do cíle a to mi věřte, že není úplně zas taková legrace. My jsme tedy zatím spokojeni a moc si přejeme, aby se všechno dařilo jako doposud. Je tu ještě Jan De Rooy a Kabirov, takže se musíme hodně snažit.

 

Teď mi tu poklepal na rameno Olda Bražina - takže mi připomněl, že musím zmínit i ostatní Čechy. On jede na motorce a je zatím spokojený. Pepa Macháček se čtyřkolkou je taky v dobré náladě, jede si v poklidu na prvním místě ve své kategorii, tak jen doufá, že mu stroj vydrží. Kluci s Liazkou měli nějaké problémy na motoru, ale moc toho sám nevím - nicméně jedou, tak doufám, že je to v pořádku.

 

Zítra nás čeká smyčková etapa okolo Siwy a bude tam hodně dun. Tak doufáme, že se nám podaří se s nimi poprat. Držte nám palce a mějte se hezky.

Míra Martinec

13.1. 2003 16:30:42 - Rozhovor s pilotem tatry v Rallye Dakar

Tomeček: Přitlačím na DAF i Kamaz

S i w a - Volný den závodníka v Rallye Dakar? Odpočinek? Ano, ale jen od volantu. "Jsem ve špinavých montérkách a s kolegy pracuji na autě. Ale to nevadí, patří to k Dakaru," líčí z egyptské Siwy Tomáš Tomeček, pilot Tatry 815, jenž je šest etap před cílem třetí. Z telefonního sluchátka zní jeho hlas spokojeně, vesele, ale zároveň i pokorně. Smolař posledních ročníků soutěže dobře ví, že nesmí nic zakřiknout.

Co zrovna děláte, v těch umazaných montérkách?
Teď jsem vstal od spodku auta. Měníme přední tlumiče pérování, dotahujeme všechny důležité spoje, vyměnili jsme vzduchové i palivové filtry, nahodili nové zadní pneumatiky... je toho hodně, ale zatím vše lze nazvat běžným servisem.

Pojďme k soutěži. Zhodnoťte prvních jedenáct etap rallye.
Jsem moc spokojený s autem, nové vzduchové pérování i čtrnáctistupňová převodovka jsou perfektní. Také mě překvapil výkon motoru. Poprvé v historii předjela tatrovka v přímém souboji na rovině ruský kamaz. S tím jsem před startem vůbec nepočítal. Ale za co jsem nejvíce rád, je skutečnost, že se nám vyhýbají technické problémy. Tedy zatím.

Jaký je rozdíl ve výkonech obou vozů?
My máme sedm set koní a Rusové tak o třicet více. Po etapě, ve které jsem kamaze na pláni předjel, za mnou přišel pilot ruského týmu Kabirov a vyzvídal, co mám v autě za motor, že to nemůže být tatra. Nevěřil, že máme kopřivnický motor.

A co otec a syn De Rooyové, kolik dávají jejich vozy DAF?
Ty žene asi osm set koní, ale je to jen můj dohad, oni to tají.

Do cíle zbývá šest etap. Na vedoucího Gerarduse De Rooye ztrácíte padesát minut, na druhého Čagina o něco méně a za vámi je už poměrně velký odstup. Jaká je nyní vaše taktika?
Rozhodně nepojedeme takzvaně na dojetí. Chci závodit až do konce, chci, aby De Rooy a Čagin věděli, že jsem za nimi. Že číhám s nohou na plynu.

Před odjezdem jste řekl, že vaším cílem je být ve zdraví na bedně. To vám v tuto chvíli vychází.
Samozřejmě budu spokojený, pokud dojedu třetí. Ovšem je to závod a já chci bojovat až do konce o úspěch nejvyšší.

Když jste se dozvěděl o havárii Karla Lopraise, co vás jako první napadlo? Že vám odpadl vážný soupeř?
Je přeci jasné, že hlavní bylo, že se klukům nic nestalo. A dál to nemá cenu komentovat. Snad jen tolik, havárie ukázala, že i takové eso jako je Kája, může skončit v kotrmelcích. Taková je prostě tato rallye. Pokaždé extrémně těžká, pokaždé jinak záludná.

Myslíte, že to souvisí s profilem letošního Dakaru?
Jsem o tom přesvědčen. Soutěž je letos výjimečně rychlá a zároveň velmi, velmi zrádná.

V čem?
Jedete na plný plyn po pláni, uháníte si to ostošest, a najednou vletíte do díry jako hrom nebo na nějaký hrb, malou dunu. A je zle. Letíte ani nevíte jak. Také jsem si to už zažil, ale naštěstí bez následků.

Váš navigátor Jaromír Martinec poslal redakcím dopis, ve kterém vzpomenul váš příběh s kameramanem na duně. Co se stalo?
Ani nemluvte. Vyjíždím na dunu, jedu, jedu, chystám se na přehoupnutí a najednou vidím na hraně kopce chlapa, jak na mě mává. Jsem na horizontu, klopím auto dolů a pět metrů pode mnou stojí další chlápek, s kamerou. Na místě jsem auto zašlápnul, zabrzdil tak, že jsem se zabořil do písku. Kdybych vteřinu koukal jinam, je po něm.

Zdržení jste nabral velké?
Ne, ne, to byla chvilka, upustil jsem vzduch z pneumatik, vyjel z písku a bylo.

Dakar přináší téměř v každé etapě vážné havárie. Jaká je atmosféra v bivaku po etapě, ve které zahynul člověk?
Je to smutné, ale každý, kdo tady je, musí počítat se vším. Můžu jen zopakovat věty, kterými jsem odpovídal na otázku ohledně havárie Karla - Dakar už takový je.

A nemáte strach, že najedete na minu, jako včera váš soupeř Pichlbauer?
To byla obrovská náhoda. Na to vůbec nemyslím.

S Tomášem Tomečkem hovořil Martin Straka
Zdroj: dakar.idnes.cz

Pozn.: Článek je na našich stránkách publikován se souhlasem autora. Z.N.