Co vás zajímá...


Když se začne mluvit o Dakaru, většina lidí se začne zajímat o podrobnosti ze "života" týmu a rallye. Povzpomínala jsem tedy na několik nejčastějších otázek, které slýchám a položila je členům Letka Racing Teamu.

Petr Vodák
Nyní vám nabízím odpovědi Petra Vodáka, který se Dakaru účastní jako řidič doprovodného kamiónu Tatra.

Jak ses dostal ke spolupráci s Tomášem Tomečkem?
S Tomem se znám už od doby studií na VUT Brno, ale je-li zde myšlena spolupráce v oblasti závodění, tak ta se datuje přibližně od února 1997, kdy jsme začali s přípravou TATRY 805 na závod Transsylvania trophy 1997.

Jaké cizí jazyky ovládáš?
Domluvím se anglicky, snad ještě taky rusky a jsem schopen přežít určitou dobu i ve francouzsky mluvící zemi (to znamená pozdravit, zeptat se na cestu, objednat si v restauraci, ....)

Jak probíhá tvá komunikace s brazilskými kolegy?
Pro mně je nejvýhodnější komunikace v angličtině, ale různí lidé mají různé jazykové znalosti nejen u nás v česku, ale i v našem týmu, což znamená, že se někdy domlouváme vícejazyčně nebo i systémem ruce-nohy.

Vozíš s sebou na rallye nějaký talisman?
Talismanů mám několik, zmínil bych zde maličkou kovovou figurku slona, kterou jsem dostal od mých rodičů a slouží jako přívěšek na klíčích od TATRY. Je sice po všech těch útrapách celá potlučená a poohýbaná, ale je to pořád slon.

Jaký byl tvůj nejhorší zážitek za dobu tvého působení na Dakaru?
V roce 2000, kdy jsem jel s Tomášem poprvé, jsme v cíli jedné speciální etapy zjistili určité technické problémy. Protože byl dostatek času, tak jme začali s opravami. Když jsme pomalu končili a začali balit, objevili jsme ještě daleko závažnější problém, který musel být napraven. Po ukončení opravy jsme zjistili, že na zbývající část spojovací etapy v délce asi 120 km máme čas asi 1 hodinu. No a na této spojovací etapě jsem zažil takový závod, jaký už asi nikdy nezažiju. Jelo se po setmění, po prašných cestách, se střídavě fungujícími a nefungujícími světlomety a elektropříslušenstvím a v místním rušném provozu. Po příjezdu do cíle jsme zjistili překročení limitu o pár minut a tím hrozící penalizaci.

A jaký byl naopak nejsilnější (nejhezčí) zážitek?
Příjemných zážitků je spousta, těžko bych je zde mohl vypočítat, ale navázal bych na předchozí odpověď a dodal, že později pořadatelé celou etapu a tím i všechny výsledky zrušili, takže to naše zavodění na spojovací etapě bylo zbytečné.

Chtěl by sis vyzkoušet jet Dakar v osobním autě nebo na motorce?
Já dávám přednost náklaďáku. Osobní auto by možná taky šlo, ale jet DAKAR na motorce by mi asi vlastní rozum nedovolil.

Vyměnil bys pro účast na Dakaru Tatrovku za jinou značku kamionu?
Pouze v případě, že by nebylo vyhnutí.

Co se ti líbilo víc, jet Dakar v závodní tatře nebo s asistenčním vozem?
Měl jsem možnost vyzkoušet si obojí. Z praktického hlediska se ale dnes do našeho závodního vozu nevejdu (nejsem totiž z nejmenších a v kabině přibyl tunel, pod kterým je schovaný motor), takže podobné úvahy jsou nyní bezpředmětné.

Máš v průběhu etap přehled o tom, co se zrovna děje na trase (pokud třeba doprovodné kamiony zůstávají v bivaku, nebo naopak jedou po jiné trase než soutěžící)?
Přehled o dění na trase prakticky není. Snad pouze, když zůstáváme v bivaku, tak tam funguje systém zobrazování aktuálního pořadí soutěžících na jednotlivých kontrolních bodech. Přiznám se ale, že to moc nesleduji, protože považuji za účelnější připravit vůz na další etapy a odpočinout si.

Jak řešíte spánek na Dakaru a co je pro tebe pohodlnější?
Pro spánek jsou důležité dva předpoklady: místo a čas na něj. Takže pokud je na spánek čas, tak místo se řeší podle okamžitých podmínek. Pokud jsme v Evropě, tak spíme na hotelu, pokud jsme v Africe na severu, tak já mám výhodu lehátka přímo v kabině. Ale jakmile to dovolí okolní teplota, spím nejraději na střeše TATRY. Stany ale máme všichni, jenom se nám je nechce pořád dokola stavět a balit.

Jak hodnotíš trasu závodu tak, jak ji zveřejnili pořadatelé koncem listopadu?
Tak v prvé řadě vítám ten fakt, že došlo k zásadní změně trasy a byla podstatně zkrácena evropská část soutěže (v Evropě šlo vlastně pouze o přesuny na dlouhé vzdálenosti). Co se týká obtížnosti, lze předpokládat více rychlých úseků s písčitým povrchem.

Jak probíhá tvá osobní příprava na Dakar?
Žádnou speciální osobní přípravu nepodstupuji, snažím se sportovat, aby byla dobrá fyzická kondice, což se vždy v prosinci ověřuje u sportovního lékaře, ale při tom sportu už si s blížícím se datem odjezdu dávám pozor, abych si nezpůsobil nějaké zranění.

Jak hodnotíš letošní konkurenci v kategorii kamiónů?
Konkurence je stejně jako každý rok velmi silná a navíc se objevují i v této kategorii nové nebo staronové tváře, které mohou překvapit i "tradiční" účastníky.

Jak jsi ty osobně spokojen s letošní přípravou vozidel? 
Dnes máme 11. prosince a máme za sebou 2x testování na Slovensku a řeší se prakticky jenom drobnosti. I když je pořád co dělat, tak je to ale bez nervů a v klidu.

Stihli jste vše v termínu, nebo by něco vyžadovalo ještě více času?
Protože se na závodním voze provádí poměrně rozsáhlé inovační kroky, pro úplnou spokojenost by bylo dobré jejich praktické ověření z hlediska životnosti. Myslím si, že víme jak by to šlo udělat, kde by to šlo udělat, kolik to znamená času, ale jsme limitováni tím, jaké jsou reálné možnosti. Vývoj auta je totiž velmi náročná a drahá záležitost.

Už víš, kdo bude tvým spolujezdcem v asistenční Tatře?
O spolujezdci vím, že to opět bude nový člověk brazilské národnosti, jeho jméno je Geraldo Lima.

Jaký bude letos Silvestr?
Letos bychom měli být na Silvestra v Marseille, a to ještě před začátkem závodu, takže určitě nějaká alespoň symbolická oslava bude.

Tomáš Tomeček
Nyní vám nabízím odpovědi Tomáše Tomečka. Ten byl jako obvykle velmi stručný.

Jaké cizí jazyky ovládáš?
Ruštinu, angličtinu a částečně francouzštinu.

Vozíš s sebou na rallye nějaký talisman?
Ano.

Jaký byl tvůj nejhorší zážitek za dobu tvého působení na Dakaru?
Přepadení naší Tatry u Taudeni v Mali v roce 1998.

A jaký byl naopak nejsilnější zážitek?
Vítězství v roce 1995.

Chtěl by sis vyzkoušet jet Dakar v osobním autě nebo na motorce?
Když už, tak spíše na motorce.

Vyměnil bys pro účast na Dakaru Tatrovku za jinou značku kamiónu?
Ne.

Jak řešíte spánek na Dakaru a co je pro tebe nejpohodlnější?
Nejlépe se mi spí na střeše nástavby.

Jak hodnotíš trasu závodu tak, jak ji zveřejnili pořadatelé koncem listopadu?
Jsem na ni hodně zvědav. V Tunisku jsem ještě nebyl, takže uvidíme.

Jak probíhá tvá osobní příprava na Dakar?
Pravidelně večer venčím naše dva psy a pokud to počasí dovolí, běhám.

Jak hodnotíš letošní konkurenci v kategorii kamiónů?
Letos je velmi silná.

Změnily se nějak podmínky účasti na Dakaru?
Každým rokem se zdražuje, každým rokem se snažíme naši Tatrovku vylepšit.

Jak jsi ty osobně spokojen s letošní přípravou vozidel? Stihli jste vše v termínu?
Jsem rád, a to především díky podpoře našich reklamních partnerů, že se nám podařilo přestavět loňský vůz v termínu a ještě ho důkladně otestovat.

Jaký bude letos Silvestr?
Strávíme ho v Marseille.

A na závěr dotaz, který přišel nedávno do naší mailové schránky vzkazy@tomastomecek.cz: Nebylo by vzhledem k předpisům lepší použít kabinu (resp. koncepci) Tatry Jamal? Mám pocit, že by se i s motorem nad přední nápravou dalo dosáhnout lepšího rozložení hmotnosti. A dále potom, že se závodní auto asi přece jenom lépe řídí, pokud sedíte dva metry za přední nápravou, než když sedíte metr před ní. Díky za odpověď. 
Pohledem technika máte pravdu. My se musíme také ale řídit předpisy pro stavbu soutěžních kamiónů. Takové vozidlo, jaké jste popsal lze vyrobit a pro soutěž by bylo určitě vhodnější, ale nedalo by se zhomologovat, protože se žádný takový typ nevyrábí a tím by bylo vlastně nepoužitelné. My při konstrukci našich vozidel vycházíme ze sériových typů TATRA 4x4.

Ing. Jaromír Martinec
Nyní vám nabízím odpovědi novináře a mechanika Jaromíra Martince.

Jak ses dostal ke spolupráci s Tomášem Tomečkem?
Před třemi lety mě ještě jako redaktora napadlo udělat v tehdejším továrním týmu Tatry reportáž o tom, jak se z autoopravárenského hlediska (tak je náš časopis tematicky směřován) připravují auta na Dakar. Od zástupce společnosti, která nám dodává maziva, jsem se dozvěděl o tom, že Tom připravuje auto a pojede Dakar. Tak jsem mu zavolal, jestli bychom se mohli taky vidět. Tenkrát mě vůbec nechtěl vzít domů, kde na mrazu za neuvěřitelných podmínek připravoval "hasičáka", takže jsme se sešli v Kopřivnici v muzeu. Znovu jsme se viděli na jeho tiskovce před odjezdem a pak v létě, kdy jsme společně připravili článek o tom, jak auto vypadá po Dakaru. Další ročník se jel z Dakaru do Káhiry a Tom na tisovce před odjezdem řekl, že povezou auta do Francie a pak se budou ještě vracet do republiky. Tak jsem se ho zeptal, jestli můžu jet s nimi. Tom mě k mému velkému překvapení ihned nominoval jako jednoho z řidičů, kteří se budou podílet na převozu auta (takže moje první tatra, kterou jsem v životě řídil, byla dakarská :-)). Během cesty jsme se poznali blíž - no a pak mi najednou na začátku září zavolal a nabídl mi místo v posádce. Proč? To se budete muset zeptat jeho, já jsem tomu dost dlouho sám nemohl uvěřit. Ale moc si toho vážím.

Jaké cizí jazyky ovládáš?
Domluvím se snad dobře anglicky, částečně německy, francouzsky a s Ruskými závodníky jsme si taky ještě byli schopni popovídat. Jo, a teď, když jsme byli testovat na Slovensku, tak jsem jim taky rozuměl…

Vozíš s sebou na rallye nějaký talisman?
Dostal jsem jich víc - mám takového putovního slona, kterého si s přáteli půjčujeme vždycky, když někdo někam jede a musí ho přivézt zpátky. Pak mám takového červeného medvídka, od kamaráda Aleše "psí známky", prasátko pro štěstí. Většinu jsem dostal právě pro štěstí, tak je poctivě vozím.

Jaký byl tvůj nejhorší zážitek za dobu tvého působení na Dakaru?
Byly dva a byly si dost podobné. Loni to byl okamžik, kdy jsme po 70 km etapy z Er Rachidie do Ataru zjistili, že máme po skoku na duně z předchozího dne ohnutou polonápravu a ukroucenou poloosu a tím pro nás závod končí. A letos to bylo ve smyčkové etapě Tichit - Tichit, kdy se nám roztrhl kříž homokinetického kloubu na pravém předním kole a v první chvíli to vypadalo na totéž. Pak jsme se ale do závodu dokázali vrátit a poslední dvě etapy vyhrát, což je vlastně odpověď na další otázku.

A jaký byl naopak nejsilnější (nejhezčí) zážitek?
Už jsem to uvedl v předchozí odpovědi. Ale jinak - pro mě je celý Dakar velkým zážitkem. A nejen samotný závod - i možnost vidět Afriku, přírodu, lidi. Je to příležitost, které si velice vážím.

Chtěl by sis vyzkoušet jet Dakar v osobním autě nebo na motorce?
Na motorce bych to nezkusil - nemám pro motorky moc cit a mám k nim respekt. Ovšem hluboce obdivuji všechny, kdo na motorce jedou. My jsme v kabině tři a i když za jízdy spolu prakticky nemluvíme, pořád je tu ten pocit, že člověk není sám. V autě bych to docela zkusil, proč ne, ale náklaďák se mi zdá nejzajímavější. A je škoda, že se kategorii kamionů věnuje dost málo prostoru v médiích.

Vyměnil bys pro účast na Dakaru Tatrovku za jinou značku kamionu?
Tatra je pro takový typ soutěže díky své koncepci podvozku (nezávisle výkyvné polonápravy) na Dakaru jednoznačně nejpohodlnější nákladní auto. Vidíme to sami, když třeba předjíždíme na nerovnostech někoho s tuhými nápravami. Ovšem loni jsme si s Tomem měli možnost sednout do Kamazu a ten má třeba lépe řešenou přístrojovou desku a polohu volantu. Zkrátka myslím, že by to bylo zajímavé a kdybych měl tu možnost, tak bych si třeba právě Kamaz nebo DAF pro srovnání vyzkoušet chtěl.

Jak řešíte spánek na Dakaru a co je pro tebe pohodlnější?
Tom a já spíme ve spacácích na střeše našeho soutěžního auta. Je to pohodlnější než na zemi, kde se práší. Je to jako když spíte "pod širákem". Člověk si musí zvyknout, ale díky únavě se nám spí docela dobře. Když letos začalo pršet, spali jsme na otevřených bočnicích Petrova auta. V nadcházejícím ročníku ale budeme spát asi ve stanu, protože na severu Afriky, kudy trasa hodně povede, je v noci poměrně zima. Loni byla v Er Rachidii na severu Maroka ráno na střeše námraza a do toho se zas až tak dobře nevstává.

Jak hodnotíš trasu závodu tak, jak ji zveřejnili pořadatelé koncem listopadu?
Trasa letošního ročníku se mi moc líbí. Docela jsem záviděl klukům, že rok před tím, než jsem já jel poprvé, podobnou trasu jeli (Dakar - Káhira). Podívat se do Egypta je jeden z mých snů, takže si jej takto splním. Ale pokud jde o samotnou trasu - bude to asi hodně těžké. Jak znám pořadatele, tak za jejich nesmělými frázemi typu: "opravdoví závodníci si přijdou na své" nebo "jedna z nejtěžších etap vůbec" se skrývá asi opravdové "maso". Ale podmínky budeme mít všichni stejné, takže se opravdu těším.

Jak probíhá tvá osobní příprava na Dakar?
Myslím, že teď v době příprav sportujeme všichni dost :-). Běháme okolo auta, plaveme v tom až po uši :-)). No, je škoda, že se toho moc nedá naspat dopředu… Myslím, že s fyzičkou nikdo z nás zas až takový problém nemá. Já osobně sportuji rád, snažím se běhat a plavat, ale to snad přímo nesouvisí s Dakarem. Kdyby si tak člověk mohl dopředu připravit sedací partie - ty dostanou zabrat a chvíli trvá, než si člověk zvykne :-).

Jak hodnotíš letošní konkurenci v kategorii kamiónů?
Určitě bude dost "hustá". Za konkurenci musíme považovat každého, kdo se postaví na start, ale pokud mám vzít jen tu špičku - Kamazy letos prý pojedou dva, Dafy taky, pak samozřejmě Karel Loprais…. To samo o sobě stačí, aby se jelo dost rychle a o čelní pozice se sváděly tuhé boje.

Jak jsi ty osobně spokojen s letošní přípravou vozidel? Stihli jste vše v termínu, nebo by něco vyžadovalo ještě více času?
Já - tím, že pracuji v Praze a do Kopřivnice dojíždím jen na víkendy - nejsem zas tak bezprostředně spjatý se všemi problémy, které jsou s přípravou vozidel spojeny a které musí řešit denně Tom. Ale každopádně jsme letos stihli všechno dříve, takže zbylo dost času na pořádné otestování obou aut a celá příprava probíhá více v klidu. Takže jsem spokojený.

Jaký bude letos Silvestr?
No, vzhledem k tomu, že už brzo ráno 1. ledna startujeme, tak bude v Marseille a asi poměrně klidný. Samozřejmě bude šampaňské, připijeme si, zavoláme domů a pokud mám mluvit za sebe, tak já půjdu raději spát. Zažili jsme něco podobného před dvěma lety v Paříži - měli jsme už ty poslední dny před odjezdem dost práce, takže jsme byli utahaní. Navíc já osobně nemám moc rád takové to povinné programové veselí na Silvestra.


Připravila: Zuzana Nohavicová