Africa Eco Race 2012 - do Dakaru

Africa Eco Race 2012 - do Dakaru
26.12.2011
Říká se, že obhajoba vítězství je podstatně těžší než dosažení toho prvního. Říká se, že podruhé se nedá vstoupit do stejné řeky. Říká se, že , ale co, koho zajímá, co se říká? Řeči se vedou a voda teče. Důležité věci se dějí. A nedějí se sami, ale vytváříme si je my. A my víme, co bychom chtěli, aby se dělo. Chtěli bychom být za čtrnáct dnů a ve zdraví u Růžového Jezera blízko senegalského Dakaru. Chtěli bychom obhájit loňské vítězství. A já bych vás osobně chtěl co nejvíce vtáhnout do dění závodu. Přeji si, abyste si s námi závod užili a pokud nám budete držet palce, určitě to ucítíme!

Po roce Vás vítám zpět u denního zpravodajství z dakarské soutěže Africa Eco Race - přímého pokračovatele dálkových závodů v Africe. Legendy, započaté Thiery Sabinem v roce 1979. Tedy čtyři roky po tom, co zabloudil na motocyklu v Libyjské poušti, kde si slíbil, že pokud přežije, tak uspořádá závod. Ten závod, který se v budoucnu zapíše do dějin a budou ho znát i ti, kteří nikdy o jiném motoristickém závodu neslyšeli. Věřím tomu, že každý kluk a mnoho dívek si projde obdobím, kdy alespoň na chvilku zapřemýšlí o tom, jaké by to bylo být Thiery Sabinem, Hubertem Auriolem, Ari Vatanenem, Jacky Ickxem nebo Juttou Kleinschmidt nebo některým ze stovek slavných jmen. Bojovat se sebou, technikou a přírodou Afriky a vychutnávat si ty nezapomenutelné zážitky. Ještě jsme daleko od afrického pobřeží, ale nedá mi, abych o nich nepřemýšlel. Snad najdu příležitost zmínit se o osudech alespoň pár závodníků. Teď ale zpět do současnosti.

Minulý rok byla krajina kolem dálnice do Francie přikrytá hlubokým sněhem. Letos po něm není ani památky. Loni jsme mrzli v kabině při minus patnácti stupních. Letos je, v porovnání s tím minulým, nádherné teplo s pár stupni nad nulou. Loni jsme směřovali na technické přejímky do francouzského Château La-Stours. Letos míříme na technické přejímky do jihofrancouzského Saint-Cyprien. Loni jsem psal první postřehy při přejezdu hranic z Německa do Francie. Letos na stejném místě opět začínám.

Za poslední rok se některé věci změnily. Ještě aby ne. Stále však platí, že v závodní Tatře jede jako pilot Tomáš Tomeček a je navigován Vojtěchem Morávkem. Dále platí, že v kamionu balai, tedy kamionu, který využívají pořadatelé jako poslední záchranu pro zapadlé posádky, jede Robert Kasák a Jano Svoreň. Nové je to, že se nám podařilo postavit a nabídnout pořadatelům soutěže druhý „sběrný“ kamión řízený Petrem Foltýnem a Jiřím Vališem. Posledním, čtvrtým kamionem Tatra, jedoucím noční Francií, je asistenční vůz s posádkou Petr Čapka a Rostislav Filip. Jejich hlavním úkolem je držet závodní Tatru v takovém stavu, aby se každé ráno mohla postavit na start nové etapy. Informace, videa a fotografie vám bude přinášet osádka novinářského vozu ve složení: Jan Husák, Emil Baumgartner a Vojtěch Morávek ml.

Saint-Cyprien je aktuálně vzdáleno zhruba tisíc kilometrů. Je devět hodin večer 26 prosince. Pojedeme tedy přes celou noc. Ráno absolvujeme technické a administrativní přejímky a staneme se oficiálně účastníky závodu Africa Eco Race 2012. Tím pádem nás bude čekat trasa závodu začínající v Maroku, zavede nás na hranice s Alžírem, provede nás státem Západní Sahara a přes Mauretánii se dostaneme do cíle v senegalském Dakaru.

To vše ale bude. Dnes vám přeji hezký večer, dobrou noc a zítra nashledanou.