9. etapa 2004

9. etapa

9. 1. 2004 - pátek
Tidjikja - Néma
Celkem 739 km
Přejezd 3 km
Speciálka 736 km

Legendární etapa! Tato část trati byla svědkem několika průlomových okamžiků dakarské rallye. Je také nejdelší a nejtěžší speciální etapou letošního ročníku. Po rychlém startu v měkkém písku podklad postupně ztvrdne. Soutěžící minou "historický" úsek, kde skoro všichni účastníci museli v roce 1985 zastavit kvůli písečné bouři. Uvidíme, zda tato etapa zamíchá pořadím i letos.

Výsledky v 9. etapě v kategorii kamiónů:

  Posádka čas
1. Kabirov (410 - Kamaz) 12h 01' 38"
2. Tchaguine (414 - Kamaz) + 04' 06"
3. De Rooy (417 - DAF) + 05' 17"
4. Tomeček (412 - Tatra) + 19' 17"
5. Loprais (415 - Tatra) + 23' 29"

Průběžné pořadí po 9. etapě:

  Posádka čas
1. Tchaguine (414 - Kamaz) 35h 57' 20"
2. Tomeček (412 - Tatra) + 58' 41"
3. De Rooy (417 - DAF) + 1h 53' 10"
4. Kabirov (410 - Kamaz) + 1h 55' 57"
5. Loprais (415 - Tatra) + 2h 03' 05"

Nema 9. 1. 2004

Zdravím Vás všechny z bivaku v Némě, kam jsme dorazili asi před hodinou.

Dnes jsme seděli v autě něco přes dvanáct hodin, tak jsme trošku vytřepaní. Máme za sebou další těžkou etapu a jsme spokojeni. Ovšem, jak už to v našem týmu chodí, nic nemáme zadarmo. Ráno jsme vyráželi tři minuty za Karlem Lopraisem a minutu po Vladimíru Čaginovi. Toho jsme překvapivě docela brzo dojeli a předjeli a o nějakou dobu později jsme dojeli i Karla. Původně tvrdý povrch se změnil v písek a pak přišla na řadu velbloudí tráva. Ta je dost nepříjemná a poskakovali jsme v ní dohromady několik hodin. V této pasáží nás opět dojely oba Kamazy a chvilku jsme jeli všichni pohromadě - škoda, že tam nebyla nikde zrovna helikoptéra, byl by to krásný záběr na dvě tatry a dva kamazy u sebe. Za chvíli nám ale Rusi ujeli a i my jsme předjeli Karla.

Ovšem přibližně po dalších třiceti kilometrech najednou Tom zastavil, že mu vypadlo táhlo plynového pedálu, že to jen nasadí a jedeme dál. Vyskočil z kabiny, otevřel kapotu a už na mě volal, ať vytáhnu příruční nářadí, že to je vážnější. Táhlo bylo ulomené. Naštěstí tak, že jsme to mohli sdrátovat a nemuseli jsme vytahovat svářečku. I tak nám oprava několik minut zabrala. Pochopitelně se tam najednou helikoptéra objevila a jako sup nad mršinou nad námi kroužila a natáčela. Zároveň nás opět předjel Karel a taky Gerard De Rooy. Ten přibrzdil, posunkem se zeptal, jestli něco nepotřebujeme a když sme mu ukázali zdvižen palec, uháněl taky dál. My už jsme končili, rychle nářadí uklidili a vyrazili taky. Zhruba po další hodině jsme opět Karla dojeli, ale terén byl tak těžký, že jsme se nemohli dostat před něj. Tak jsme se kolektivně dohodli, že zastavíme na záchod (přece jen už jsme byli na cestě asi sedm hodin) a také jsme potřebovali uzavřít ventil propojení nádrží, abychom mohli začít přečerpávat naftu.

Když jsme opět vyrazili na cestu, zaznamenali jsme ještě jeden malý problém - únik vzduchu na pérování zadní nápravy. To ale nebylo vážně, já jsem to od té doby hlídal a až do cíle dohušťoval. Konec etapy už byl docela rychlý, ale pro změnu náročný navigačně. Díky tomu se nám nakonec podařilo předjet i Geralda a ještě jednou i Karla. Poslední tři hodiny už jsme dojížděli za tmy a viděli jsme v dálce před námi jedoucí kamaz, ale ten už jme nedojeli. Takže celkově to bylo dnes v té kamionové špičce docela vyrovnané. V cíli nám řekli, že zítřejší a pozítřejší etapy se kvůli problémům v Mali ruší, tak pojedeme přímo do Bamaka a místo jednoho budeme mít asi tři dny volna. Je to škoda.

Zítra nás prý tedy čeká pouze asi 900 km přesun po silnici. Technici od počítačů už nakládají techniku do letadla, tak musím už končit, aby mě nenaložili taky.

Přejí Vám krásný den a víkend.

Míra Martinec