8. etapa 2016

Start: Amodjar mapa Africa Eco Race 2016
Cíl: Amodjar
Den: 6. leden 2016
Spojovačka: 79 km
Speciálka: 377 km
Spojovačka: 42 km
Total 498 km

profil 6 etapy

A 80km morning liaison to Chinguetti will wake the competitors and put them in shape for a big day, starting with the full descent of Oued Chinguetti. After the passage of a rather rocky mountain, a reduced-speed portion due to the road work of the new route from Atar to Tichit will be an opportunity to relax a bit and admire the landscape, especially in the descent into a Oued overlooked by a huge viaduct. This should for sure attract the attention of the cameramen of the rally. Then comes a “highway” traced by the runoff of rainwater in the middle of the dunes. Those who participated in the 2014 AFRICA ECO RACE® will be familiar to this place as it’s at this precise point, which has become way better now, that the rally had to be neutralized as the terrain was impassable.Then a narrow and stony pass could cause some punctures to those who are too enthusiastic with the throttle. The magnificent pass of Tifoujar, the descent towards El Gleida followed by a portion of winding tracks in the heart of a dense vegetation will get the competitors around a big dune section, all of that with a lot of navigation, will bring vehicles to the finish not far from Atar.

Etapa 8: 6.1.2016 – GPS & BIO záznam z pozice navigátora

 

Kilometr 89,7 reprezentuje další vynucenou výměnu pneumatiky, aneb tepová frekvence stoupá až na hodnotu 151. To snad není možné. Na kilometru 261 nesedí krátce předtím zkalibrovaná GPS s roadbookem, takže zahýbáme do jiné brány v plotě a pak se musíme nadvakrát vracet – výsledkem je pěkná klikatice, při pohledu na kterou mne polévá pot ještě teď. Tohle beru na sebe, měl jsem více věřit dvojici tripmasterů a mohl si tak ušetřit nemalý stres. Docela mě to rozhodilo, takže ještě na kilometru 371 přejíždíme o cca 500 metrů tu správnou odbočku do dun. Když pět kilometrů před koncem etapy přijíždí Kamaz #403 zprava, tak vůbec nechápeme, odkud se tam bere. Pohled na satelitní mapu mi na tuto otázku rozhodně neodpovídá.

Ladislav Lála

Výsledky 8. etapy AMODJAR / AMODJAR v kategorii auto/kamiony:

1. 201 SERRADORI M. 06:03:09 Proto
4. 400 SHIBALOV A. + 00:17:42 KAMAZ
5. 401 TOMEČEK T. + 00:28:01 TATRA
7. 402 JACINTO E. + 00:30:46 MAN
9. 403 KUPRIANOV S. + 00:31:23 KAMAZ
29. 405 KOVACS M. + 03:21:51 SCANIA

Celkové umístění po 8. etapě v kategorii auto/kamiony:

1. 201 SHAGIROV K. 30:33:06 TOYOTA
3. 400 SHIBALOV A. + 01:02:35 KAMAZ
5. 403 KUPRIANOV S. + 02:18:36 KAMAZ
12. 402 JACINTO E. + 04:27:09 MAN
18. 401 TOMEČEK T. + 06:06:12 TATRA
22. 405 KOVACS M. + 10:03:21 SCANIA

Krátká tisková zpráva

Tomáš Tomeček dnes, v osmém závodním dni, obsadil druhé místo v kategorii kamiónů. Celá etapa vedla v píscích Sahary a v horách kolem Mauretánského města Atar. Po desítkách kilometrů od startu etapy, bylo potřeba řešit defekt levé zadní pneumatiky. V písku a dunách naše posádka dokázala ztrátu dohonit a vyjet si drobný náskok nejen na soupeře v kategorii kamionů, ale na závodníky v osobních automobilech. Zítra se závod přesouvá o dvěstě kilometrů dále k městu Akjut. Za zmínku dnes stojí výkon slovenského motorkáře Jáno Zaťka, který se dlouho držel na čtvrtém etapovém místě, ale ke konci zabloudil a propadl se na dnešní devátou pozici.

Cestopis – Poslední vesnice, pak už jen Sahara

Ať mi nikdo nevypráví, že Africká soutěž se dá přenést někam jinam a zůstat stejná. To je naprostý nesmysl. Toto jsem si hluboce uvědomil při cestě na start dnešní etapy. Šedesát kilometrů od bivaku je bývalá španělská výspa Chinguetty. Leží na samé hranici Sahary. Za ním už nejsou na mapě žádné značené cesty a dále je jen písek. Dnes je to město, ale ten výraz je třeba brát trochu s nadhledem. Polorozpadlá stavení kolem konce cesty. Na to jak to zde vypadá, zde však žije mnoho lidí. Start do dnešní rychlostní zkoušky je prakticky mezi obydleními a místní lidé zde tvoří tu pravou kulisu, kterou jsem byl zvyklý vídat na fotkách z minulosti. Desítky lidí si užívají nezvyklou podívanou. Současně se nám snaží prodat cokoliv. Korálky, malá zrcátka, obarvené a zaprášené skleněné lahvičky, kamínky, náramky. Prostě cokoliv, za co jste schopni dát mauretánskou Ouglii je nabízeno. V porovnání s tím co se dá nakoupit v Maroku nebo Senegalu tady opravdu není na výběr a kvalita je poplatná tomu jak se zde žije. Krom pokusů prodat cokoliv a naprostému nepochopení hodnoty věcí, kdy se vykřikují ceny ve stovkách eur a plynule přecházejí do stejných hodnot v místní měně, odmítáme se před startem zabývat handrkováním o cetky a obýváme je slovy, že později určitě něco koupíme.

Využíváme prostředí jak to jen jde. Málokdy se naskytne možnost fotit vše, včetně žen skoro úplně napřímo. Jsou to zajímavé situace. Mnoho z dívek by se rádo vyfotilo a na fotku se podívalo, stejně tak jak fotím malé děti a hned jim ukazuji výsledek, ale to nejde. Stejně tak by si i rády popovídaly. Pokud se nikdo nedívá, tak se na nás smějí a ptají se jak se máme a odkud jsme. Nicméně hra se musí hrát podle pravidel, které si nevymyslely. Pokaždé, když vidí objektiv otáčejí se, ale zde jako by ne tak rychle. Tedy do okamžiku, než to někdo z místních starších postřehne a razantně k nim vyrazí. I když se to na první pohled nezdá, ale při pozornějším sledování situace jsme všichni pod bedlivým dozorem.

Další dnešní anomálie je vlhký písek. Jsme v horách a ráno se mi zdálo, že u bivaku kapalo. Zde u startu byl déšť asi silnější. Zadokolkám děla problém se pořádně na takovém podkladu rozjet a jsou i někteří co se přímo mezi vlajkami na startu dokázali zakopat. Atmosféra na startu je úžasná a já si říkám, že i kdyby nic, tak za toto to letos stálo.

Po odstartování všech závodníků do Sahary, nastává čas podpořit místní ekonomiku a koupit si něco, co opravdu nechcete. Rozhodli jsme se zde, utratit 2000 Ouglií tedy asi 6 Eur. Tímto rozhodnutím, jsem se vlastní vinou dostal do situace, které se umím vyhnout, ale dnes jsem si nedal pozor s zapadl jsem do ní až po uši.

Když se obchoduje na místě, kde je mnoho prodejců a postávajících očumujících lidí, tak obchod vždy musí být co nerychlejší a co nejdiskrétnější a nejlépe dále od auta, jinak se dostanete do blbé situace jako já dnes, když jsem se opřel zády o své dveře vozu a začal si od dvou lidí prohlížet co mají. Hned se na nás natlačily ostatní a začala dosti výrazná strkanice. Prostě lidé pochopili, že chceme dát peníze a všechni je chtěli. Honza otevřel ještě včas dveře u sebe, a vlezl do auta aby mohl peníze vytáhnout. Udělat to venku tak mu utrhnou ruce. Chvíli je hledal a dav se na mě zatlačil a začal být trochu důraznější. Co mě však i v této situaci překvapilo, že i když jsem okolo sebe neměl moc prostoru, tak se mě nikdo nepokusil prošacovat. Toto se stát v Senegalu tak jsem svléknutý i z trenek. Ze zadu v davu, po mě začal někdo házet písek. Na čase vypadnout. Honza mi z okénka podal dvě bankovky a hned mi je vytrhlo množství rukou a začal o ně boj. Využil jsem toho, odstrčil nejbližší v davu, otevřel dvěře od auta a stihl nastoupit. O jediný pokud nám něco, vzít se pokusil chlapec, který využil tu vteřinu otevřených dveří a zkusil nazdařbůh šáhnout do přihrádky v nich. To mě dost podcenil tam nikdy nic nemám.

Naše závodní posádka startovala z tohoto místa před tím než jsem si začal greenhornsky obchodovat. Hned po startu se jede po písčitých pláních a ty střídají hodně kamenité necesty co dávají zabrat pneumatikám. Hodinu po startu to vyústilo v další defekt. Už šestý tento rok, který zastavil Tomáše s Láďou na patnáct minut, než se jim podařilo vyměnit pneumatiku. Mezitím je předjely ostatní kamióny v závodě. Jenže problémy se nevyhnuly ani jim. O padesát kilometrů dále se Elizabeth Jacinto podařilo na chvíli zakopat a Tomáš dotáhl ztrátu. O poznání hůře se vedlo Scanii Miklose Kovacse a obzvláště Miklosovi, který se v dunách zasekl na dvě hodiny tak moc, že došlo na lopaty, pak popojel o necelý kilometr a začal to celé znovu. Dnes ho to naprosto zlomilo a opustil etapu jak to jen šlo a nedojel do cíle. Kamazy měly také divoký den, kdy se opět museli tahat a ke konci dne se navigátor druhého Kamazu 403 Anatoly Tanin zamotal a bloudil. Celkově dnes naše Tatra skončila v etapě druhá a trochu se stáhlo pár minut z více než hodinové ztráty na Elizabeth Jacinto na MANu. Do Dakaru je to ještě pořádná štreka. Stát se může cokoliv. Tatra drží, my jedeme dále.

Za zmínku dnes stojí výkon slovenského motorkáře Jáno Zaťka, který se dlouho držel na čtvrtém etapovém místě, ale ke konci zabloudil a propadl se na dnešní devátou pozici.

Podívejte se i na jeho komentáře k letošnímu závodu na www.zatkojan.sk

Z bivaku v Maretánském Ataru Vojtěch Morávek ml.