8. etapa 2014

Start:	Akjoujt
Cíl:	Akjoujt
Den:	8. ledna 2014
Spojovačka:	84 km
Special:	337 km
Spojovačka:	- km
Total:	421 km

profil 8 etapy

The most beautiful stage

When the board of directors of the SONANGOL AFRICA ECO RACE® asked us if it would be possible to have a loop stage in Mauritania this year again, in order for everyone to have a resting day, I have to admit I asked myself how to proceed to not be repetitive. The solution appeared during recognition, by finding new tracks in the extraordinary dunes fields. After a start which is representative of the stage, in other words sandy and rocky. The magnificent pass of Henouk will take the participants on a huge erg which will have to be crossed entirely off track. A nice navigating and driving session in the sand with, as key actor, the bypass of a mountain through the dunes including a stunning panorama. The “ Rocher Percé “ will be the 3rd wonder of the day before finding the pass of Azigui which is also one of my favorite places in Africa. Will be left another 15km of crossing before getting on a sandy track until the bivouac, participants will have the beautiful Mauritanian landscape leading as background.

8.1.2014 - Nejtěžší etapa – Akjut - Akjut

Každý den přemýšlím o čem hovořit a snažím se vybrat to nejzajímavější z toho mnoha co se okolo nás děje. Dnes nelze nezačít etapou. Bezesporu nejnáročnější a nejkrásnější na celém Africa Race. Start byl umístěn osmdesát kilometrů východně od bivaku na pláni, kde se pásly desítky velbloudů. Po úvodních rychlých šedesáti kilometrech závodníci vjeli do širokého údolí, mezi vysoké a jak uhel černé, skály. Celé údolí je dlouhé mnoho desítek kilometrů a je vyplněno nádhernými žlutými dunami. Úžasný pohled už jen na ten kontrast. Toto byl náš dnešní, novinářský cíl. Dostat se sem a najít úbočí s průsmykem. Závodníci musí najít k němu cestu a skrz něj se dostat z kaňonu ven. Závodní Tatra i ostatní závodníci zachycení v tomto prostředí, určitě udělají radost vám i nám. Vstáváme dříve než motorkáři. Je to jediná možnost jak se na toto místo dostat. Úsvit nového dne nás zastihuje ještě na asfaltové silnici. O chvilku později se už navigujeme podle satelitních map mimo značenou cestu. Prvních deset kilometrů vede kamenitá „polní cesta“.

Jen pro představu vysvětlení definice našich a místních „polních cest“. Zde se tím míní cesta plná výmolů, do kterých zapadne celé kolo a ostré kameny jsou alespoň trochu uhlazeny těmi několika vozy co projeli někdy před námi. Více než trřicet kilometrů za hodinu se po ní nedá jet. Rychlejší jízda výrazně zvyšuje riziko poškození vozu. Posledních deset kilometrů střídá kamenitou cestu hluboký písek s vyjetými stopami. Ty po chvilce končí. Na dnešním videu je vidět jak jsme se lehce zahrabali. Je to opravdu hned. Jen jsme zastavili na vyvýšeném a na první pohled pevném místě, abychom se rozhlédli a rozhodli kudy jet dál a už jsme se bez tlačení a trochu hrabání nerozjeli. Naše zkušenost jen potvrzuje Tomášova slova o tom, jak letos jsou zde duny nezvykle měkké a těžké na projetí. K průsmyku se dostáváme dvacet minut před prvním motocyklistou a čekáme uprostřed údolí kudy projedou. Celé údolí má odhadem pět kilometrů na šířku a dokud nevidíme projet prvního závodníka nevíme kam se postavit. Motorkáři volí pravou stranu rokle. Zrovna v těchto místech jsou dunové kopce nejvyšší. Po jejich průjezdu je dvacet minut pauza, před startem vozů a kamionů.

Vylézáme na ten nejvyšší pískový kopec, kolem kterého před chvíli projely motorky a čekáme. O chvilku později je v dáli vidět Jean Luis Schlesser se svojí buggy. Úplně ignoruje trasu motorek vybírá si protější část údolí daleko od nás. Tomáš v Tatře se na okraji údolí zastavuje a po zhodnocení situace volí stopu Jean Luise také. Musím říci, že divácké místo máme perfektní. Vše vidíme jak na dlani. Pro pořízení fotek a videa si pro velkou vzdálenost nejsme jisti kvalitním výsledkem. Je však potřeba akceptovat věci takové jaké jsou a když se zpětně koukám na to co jsme pořídili tak jsme nemohli být dnes na lepším místě. Dnes je opravdu na co koukat. Z výšky je pěkně vidět přeskupující vozy přes kopce písku. Hned po výjezdu z průsmyku navazuje rychlejší pasáž a pak další dunové pole. Zde Tomáš s Vojtou začali dominovat. V závěsu jim byl Maďar Kovacs, který věděl, že je nutné se naší Tatry držet a udržet. Kluci mu dělali v písku stopu a on takticky zůstával za nimi. Myslím, že Tomáš si to s Miklosem dnes užívali.

Po dunové pasáži přišla hodně těžká kamenitá část. Veliké balvany rozeseté po mnoha kilometrech trati dělali trať skoro neprůchodnou. Zde také skočilo mnoho závodníku svůj boj o vítězství a začal pro ně boj o to jak se dostat s autem do bivaku. Poslední duny přinesly kilometr bloudění pro naši Tatru a tím se Miklos Kovacs dostal do vedení, které udržel až do konce. Minutu po něm dojela do cíle naše Tatra. Jsou to jedni z mála, kdo se v tento čas do bivaku dostali. Tatra je vynikající vůz a kombinace Tomáše za volantem a Vojtou za navigačními přístroji, je zde v dunách neporazitelná. Je devátenáct hodin a dostávám zprávu, že dnes na trati zůstalo čtrnáct posádek automobilů, jedna motorka a dva kamiony.

Tato informace znamená jediné. Naše „zametací“ kamióny balali a jejich posádky budou mít co dělat celou noc. Tomáš se po dojezdu zmiňoval o zapadlých vozech v dunách v místech mezi kopci písku kam se celé auto schová a pokud nejste jen na krok od něj tak ho nevidíte. Myslím, že mnoho posádek dnes čeká přespání na Sahaře. Uvidíme kolika z nich se podaří dostat v noci do cíle. Posádky, kterým se to povede, čeká zítra start do další etapy. Jejich mechanici budou mít noc bez spánku. Od nikoho, ale zde neuslyšíte slovo stížnosti. Všichni víme od čeho jsme zde.

Mimochodem, všimněte si na jedné z přiložených fotek několik dětí běžících k nám. Podívejte se po čem běží a co mají na nohou. Chci trošku zlehčit situaci a odhlédnu od toho jak to vypadá k tomu jak tato fotka vznikla. Fotografie je pořízená v osadě blízko údolí na naší cestě zpět na asfaltovou silnici. Zastavujeme odhadem dvě stě metrů daleko od jedné z chýší a z okýnka auta mávám na chlapce a ukazuji hračku. Hned jak ji viděl začal radostí volat na ostatní a po tom kamení všichni běželi jak my po asfaltu. Mala holčička vzadu neudržela rovnováhu a „hodila šipku“ mezi kameny. Hned se zdvihla jako by se vůbec, ale vůbec nic nestalo doběhla k autu. Bez slz a k mému překvapení bez viditelné odřeniny. Já hodit takového „tygra“ v tomto terénu tak to bez breku nerozchodím.

Děkuji za to, že sledujete naše zpravodajství. Užijte si svůj den.

Z bivaku v Akjutu
Za Livescore Team
Vojtěch Morávek ml.

Výsledky etapy

Moto