5. etapa 2011

 

Start: Calama photo dakar2011_044
Cíl: Iquique
Den: Čtvrtek 6. ledna 2011
Spojovačka: ?? km
Speciálka: 423 km
Spojovačka: ?? km
Celkem: 459 km

photo dakar2011_078 photo dakar2011_079

Plnou parou vpřed! Na této komplexní specíálce se budou jezdci a řidiči muset vypořádat s celou řadou terénů a každý z nich bude vyžadovat zvláštní druh řízení nebo jízdy. Po pomalém startu na kamenitých špatných cestách pujde o přejezd přes "salar", což povede malé průměrné rychlost. Nicméně, bude den skončit v otevřeném terénu přes více než přibližně sto kilometrů. Festival dun je zakončen sestupem do Iquique, který slibuje celý kopec vzrušení všem přijíždějícím do azylul. Soutěžící budou sestupovat po 2,3 km svahu s průměrným stoupáním 32% a to oproti moři!

Podle www.dakar.com

výsledky 5. etapy

Místo Pilot (st. č. - vůz) Čas (+ztráta)
1. Kabirov F. (502 - Kamaz) +5h 41' 11"
2. Nikolaev E. (512 - Kamaz) + 20' 05"
3. Loprais A. (504 - Tatra) + 21' 25"
4. Chagin V. (500 - Kamaz) + 22' 17"
5. Echter F. (507 - Man) + 25' 48"
7. Azevedo A. (508 -Tatra) + 47' 44"

Průběžné výsledky po 5. etapě

Místo Pilot (st. č. - vůz) Čas (+ztráta)
1. Kabirov F. (502 - Kamaz) +17h 39' 08"
2. Chagin V. (500 - Kamaz) + 13' 36"
3. Loprais A. (504 - Tatra) + 25' 20"
4. Nikolaev E. (512 - Kamaz) + 1h 03' 10"
5. Echter F. (507 - Man) + 1h 03' 15"
6. Azevedo A. (508 -Tatra) +1h 43' 23"

Zdroj: www.dakar.com

Pozdravy z Iquique od Míry Martince

Vážení přátelé dakaru a našeho týmu,

Zdravím Vás z večerního Iquique a omlouvám se všem skalním příznivcům za výpadek ve zpravodajství. Díky tomu, že dnes máme na autě jen minimum práce v rámci údržby a kluci z doprovodu se už na tatrovku vrhli, já můžu dohánět informační deficit.

Vrátím se tedy ještě k předvčerejší etapě do San Salvador de Jujuy. Velmi dobře jsme ji rozjeli v dost těžkém „uskákaném“ terénu a poměrně rychle jsme předjeli před námi startujícího Echtera. Jenže pak na asi sedmdesátém kilometru André najednou povídá, že mu auto brzdí. Než to dořekl, stáli jsme na fleku. Diagnóza jasná – prasklá hadice ruční brzdy. Nic vážného, vezeme ji s sebou, ale především díky tomu, že u zadního kola bylo všechno dost horké, trvala nám výměna nějakých 25 minut. Do cíle jsme dojeli se ztrátou a především s vědomím, že budeme muset následující den předjíždět pomalejší kamiony startující před námi. Naštěstí jen kamiony, protože teprve až dnes jsme startovali dohromady s auty. To se celkem dařilo a tak jsme si včera zase trošku polepšili. Ne moc, protože samotná speciálka do Calamy zas tak dlouhá nebyla. Když jsme do ní startovali, měli jsme už za sebou pětisetkilometrový přejezd z Argentiny do Chile s překonáním nadmořské výšky 4836 metrů. To už je celkem dost a tam nahoře se nedýchalo dobře ani nám, ani naší tatře, která to dávala najevo hustými oblaky černého kouře. Ovšem nádhera, kterou jsme byli za výstup nahoru odměněni, stála za to. Snad se nám majestátnost hor podařilo zachytit na fotoaparát.

Večer jsme tedy dojeli do Calamy, ovšem museli jsme teprve čekat na kluky z doprovodu, protože oni mohli ráno vyjíždět z bivaku až po posledním závodníkovi. Věděl jsem, že nás opět čeká výměna brzdového obložení vpředu, ale zatím jsem mohl na autě udělat pouze úkony v rámci údržby, na které jsem stačil s výbavou závodní tatry. Čekání se pak ale protáhlo do pozdních nočních hodin, protože kluci po cestě řešili hned dva defekty na Mercedesu, se kterým jede Tom Fajman. Nebyla to jeho chyba, už v Buenos Aires jsme se podivovali nad tím, na jakých galuskách je auto obuté a vůbec jak je na tak zodpovědný úkol připravené. Tom Fajman se hned pustil do drobných oprav alespoň v rámci našich možností tu a oba Petři –Vojkovský i Vodák mu hodně pomáhají. No a když jsem všechny tři kluky zmínil, tak jim i za naši posádku takto vyjadřuji svůj velký dík. Oni jsou ti „neviditelní muži vzadu“, díky nimž my pak můžeme bojovat na trati…

Když tedy kluci okolo půl druhé ráno dojeli, pustili se hned do práce a já jsem naopak mohl jít spát. Oni si ten luxus mohli dopřát až po páté…

Díky nim jsme ale opět nastoupili s perfektně připraveným autem do dnešní etapy. Ta už byla správně dakarsky „výživná“ – dlouhá, prašná, rozbitá a v závěru nechyběla ani dunová pasáž. Právě ta nás nakonec potrápila. Celou dobu jsme se drželi v kontaktu se špičkou a pak jsme nevyjeli napoprvé jednu dunu. Museli jsme zcouvat zpátky a zkusit to znova. Napodruhé jsme zůstali stát na hraně, takže pokus číslo tři. Jenže to už se nám do cesty dostalo jedno osobní auto, které tam taktéž zůstalo viset, a my jsme si museli hledat jinou cestu. No zkrátka jsme si trošku pokazili jinak slibně rozjetou etapu. Ovšem závěr byl úžasný – stejně jako loni se jela skoro kilometrová duna o sklonu červené sjezdovky a na jejím konci cílová páska a o kousek dál Tichý oceán. Byla to úchvatná podívaná jak z auta, tak myslím i zvenku. Ještě teď, když se podívám odsud z bivaku, vidím nahoře světla dojíždějících aut a jsou skoro na úrovni hvězd.

Zítra (dnes) nás čeká podobně náročná porce – ještě o kus delší, tak nám držte palce. Pokud vše dobře půjde, čeká nás pak den volna v Arice.

Za celý tým zdraví Míra Martinec