4. etapa 2016

Start: Assa mapa Africa Eco Race 2016
Cíl: Remz El Quebir
Den: 1. leden 2016
Spojovačka:  
Speciálka: 409 km
Spojovačka:  
Total 409 km

 

Snad nejkrásnější etapa rally! Skutečný dárek věnovaný závodníkum na nový rok, protože trať je tak pěkná. První část etapy do Meid je již známa pro Africa Eco RACE®, ale my jsme chtěli znova proto, že trať je dobrá, písčité a také vyžaduje navigaci. Tohle je vše co je nejvíce příjemné v cross country rally. Poté se trať stane kamenitá a velmi klikatá, aniž by byl její povrch příliš skalnatá. Pak se trať postupně rozšiřuje a konečně se dostane na velké otevřené prostory s velmi krásným panoramatem. Opět nejpříjemnější část pokud jde o řízení, a taky navíc vede přímo do bivaku.

Etapa 4: 1.1.2016 – jen GPS záznam z pozice navigátora

Movescount - Etapa 4

Většina kamionů včetně nás se chytila do navigační pasti na kilometru 313,7. Záznam tepové frekvence koreluje se třemi defekty: kilometry 91, 300 a 342. U posledního defektu je vidět úsilí spojené se sundáváním deformované pneumatiky – téměř hodina a tep až 177. Následuje jízda po třech kolech = několik kilometrů velmi pomalé jízdy.

Ladislav Lála

Výsledky 4. etapy ASSA - REMZ EL QUEBIR v kategorii auto/kamiony:

1. 203 SABATIER J.A. 04:44:33 BUGGA ONE
4. 400 SHIBALOV A. + 00:04:57 KAMAZ
7. 402 JACINTO E. + 00:15:29 MAN
16. 403 KUPRIANOV S. + 00:45:59 KAMAZ
19. 405 KOVACS M. + 01:05:53 SCANIA
30. 406 BENBEKHTI A. + 02:54:29 MAN
31. 401 TOMEČEK T. + 03:09:22 TATRA

Celkové umístění po 4. etapě v kategorii auto/kamiony:

1. 400 SHIBALOV A. 14:16:51 KAMAZ
6. 403 KUPRIANOV S. + 01:00:57 KAMAZ
13. 402 JACINTO E. + 01:59:34 MAN
16. 405 KOVACS M. + 03:17:48 SCANIA
21. 401 TOMEČEK T. + 04:28:00 TATRA

Krátká tisková zpráva

Závodní posádka teamu Promet/Excalibur teamu dnes čelila vážným problémům v etapě. Díky velmi kamenitému povrchu bylo potřeba řešit tři defekty. Posádka tak nabrala ztrátu přes tři hodiny na vedoucího jezdce v kategorii kamionů. V celkovém pořadí se propadla o devět míst dozadu na dvacáté první místo. Veškeré závady se v bivaku podařilo opravit. Zítra se startuje do poslední etapy před volným dnem.

V kategorii moto dnes opět zvítězil Nor Ullevalseter před Francouzem Norbertem Duboi. V kategorii automobilů zvítězil v dnešní etapě Ital Sabatier.

Cestopis – Stále se dějí divné věci

Začátek závodu bývá vždy trochu hektický. Letošní rok bylo neplánovaných událostí na začátek až nějak moc. I když to k Africe prostě asi patří. Nejsme první a ani poslední, kdo musí improvizovat. Z historie si vzpomínám na příběh Jeana Ragnottiho, kterému v roce 1980 upadlo zadní kolo v rychlosti 150km/h u jeho Volkswagenu a předjelo ho o více než kilometr. Ten rok byl jeho první a tak není divu, že ho zážitek tak rozhodil, že o bivak později zapomněl všechny své potřeby na jídlo. Nezbývalo než improvizovat a večerní polévku pil z obrácených krytů svých světlometů. I tak dokončil závod na čtvrtém místě. Mnohokrát to už zaznělo, jediné výsledky, které platí, se píší až v Dakaru.

Tyto věty jsem psal v autě cestou od startu dlouhé etapy a neměl jsem tušení, co se v ní děje. Naše Tatra do ní odstartovala těsně po deváté hodině. Včera na rozpravě René Metge upozorňoval velmi kamenitou a navigačně záludnou etapu. Což se bohužel potvrdilo. První defekt přichází po třetině etapy a pak následují další dva. Problémem je ta skutečnost, že závodní vůz si veze s sebou jen dvě náhradní pneumatiky. Třetí defekt naprosto roztrhal pravou zadní a už nezbyla žádná další na výměnu. Tomáš tak udělal to samé, co každý jiný tatrovák v této situaci. Zdvihl a uvázal kurtou nápravu a velmi pomalu, jak tank, pokračoval po třech kolech ke kontrolnímu bodu, ke kterému by se dalo lépe dostat s případnou náhradní pneumatikou. Tato nadpřirozená schopnost Tatry natolik zmátla pořadatele, že vypustili do světa falešnou Twitterovou zprávu o tom, že Tomeček utrhl celou nápravu a jede jen po třech kolech. Ke kontrolnímu bodu přijel v tu samou chvíli i asistenční truck 406 a poskytl naší posádce svoji náhradní, co měl sebou. Díky nim se dala dnešní etapa dokončit, i když s dnešní ztrátou 3h a 5min na vedoucího Antona Shibalova. K Růžovému jezeru je ještě daleko. Pokračujeme dál, a to je právě teď nejdůležitější. A mimochodem, nějak si nemohu vzpomenout, zda se někdy někomu na Dakaru staly tři defekty v etapě. Jsme letos opět první, komu se něco takového přihodilo? Nebýt defektů, tak není dnes co řešit. Vůz jede rychle jako žádný ročník před tím a Láďa naviguje velmi dobře. Když jsem dnes procházel bivak, tak jsem odevšad slyšel o problémech s obutím a defekty. Kamazu se také nevyhnuly tyto problémy a po dnešku si odepisují dvě pneumatiky.

Mezitím, co se v etapě dějí věci, my jedeme po silnicích jižního Maroka obdobnou porci kilometrů, jako dnes mají závodníci v etapě. Stovky kilometrů silnic a jen dvě města cestou k bivaku. Opět musím zmínit naprosto ohromné tempo výstavby infrastruktury. Tam, kde před dvěma lety byla rozbitá silnice, jsou dnes upravené cesty s novým kvalitním povrchem. Typické brody se na mnoha místech nahrazují mosty a kolem měst vznikají obchvaty. Někde jsem četl, že jen zde v Maroku bylo minulý rok bylo otevřeno několik stovek kilometrů dálnic.

Infrastruktura se každým rokem lepší a zdá se, že stoupá i životní úroveň lidí. Je těžké dělat nějaké velké závěry, přeci jen se takové věci nemění skokově a jsme zde jen na pár dní, ale nějaké věci jsou očividné. Stále jsou zde lidé jezdící na oslech, pasoucí ovce a kozy a stále vidíte ženy naložené vším možným a vzhled vesnic se moc nezměnil. Na druhou stranu je zde boom motorových nákladních tříkolek typu „tuk-tuk“, co nahrazují zapřažené osly. Jsou vidět nové vozy levnějších typů a celkově se zdá, že ve velkých městech je lepší sociální situace. Samozřejmě v africkém měřítku a slova smyslu. Některé změny ale vnímám trochu s obavou. V prvních letech historie Africa Race jsem zde neviděl žádnou ženu se zahaleným obličejem, letos jich je docela dost, obzvláště v osadách hraničících s Alžírem.

Docela úsměvné jsou situace s alkoholem. Nepřekvapím asi nikoho, pokud prozradím, že si v press caru vezme dostatečnou zásobu piva. Docela to osvěží. V Islámské Republice Mauretánie si dáváme velký pozor, abychom z auta nevylézali s plechovkou v ruce, a tak zbytečně nedělali organizátorům problémy. Tam platí striktní zákaz držení alkoholu. Ostatně, i když jste křesťan, tak porušujete místní zákon, alespoň de jure. V Maroku jsme bezstarostní, jen se nám čas od času stane, že se nenápadně přitočí někdo místní a místo toho, aby nám zkusil prodat koberec, tak loudí pivo. Názor, že Maroko je Západním Něměckem Afriky stále platí i z bezpečnostního hlediska.

Zítra závodníky čeká posledních čtyři sta závodních kilometrů na území Maroka před volným dnem.

Z bivaku v Remz el Quebir Vojtěch Morávek ml.