2. etapa

Start: BORJ BEL FREISSAT photo akce2010_096
Cíl: EL MDOUARA
Den: Čtvrtek 30. prosince 2010
Spojovačka: 0 km
Speciálka: 318 km
Spojovačka: 142 km
Celkem: 460 km

Tato druhá etapa je delší než první. Bude rychlá, s přerušením v podobě velkých propadů v rovinách a údolích. Klíčovým prvkem ale zůstává navigace. Bude nutné sledovat roadbook s velkou pozornosti a soustředit se na dané směry. Přímka však není vždy nejkratší cesta ... Nesnažte se jet rovně.

výsledky 2. etapy

Místo Pilot (st. č. - vůz) Čas (+ztráta)
1. Jacinto E. (401 - Man)
4h 41' 28"
2. Kovacs M. (400 - Scania)
+ 12' 14"
3. Tomeček T. (402 - Tatra)
+ 18' 54"
4. Essers N. (403 - Man)
+ 1h 11' 26"
5. Salvatore M. (405 - Mercedes)
+ 1h 36' 34"
6. Tielen T. (404 - Man)
+ 2h 16' 48"

Průběžné výsledky po 2. etapě

Místo Pilot (st. č. - vůz) Čas (+ztráta)
1. Jacinto E. (401 - Man)
6h 42' 38"
2. Kovacs M. (400 - Scania)
+ 05' 05"
3. Tomeček T. (402 - Tatra)
+ 27' 00"
4. Essers N. (403 - Man)
+ 1h 21' 54"
5. Salvatore M. (405 - Mercedes)
+ 2h 05' 00"
6. Tielen T. (404 - Man)
+ 2h 47' 38"

Zdroj: www.africarace.com

30.12 – Borj ber Freisat – El Mdoura

Celou noc byla veliká zima. Ono ostatně celý včerejší den. Studený a vlezlý vítr nezastavilo ani několik vrstev oblečení. Po západu slunce se to ještě zhoršilo. Vojta vypadal jako eskymák při přípravě svého roadbooku a i my jsme stříhali video v rukavicích. Spát jsme šli tak, jak jsme byli oblečení a snažili se usnout. Docela to šlo. Zimou jsem se vzbudil jen asi dvakrát nebo třikrát.

Budíček na šestou nebylo třeba ani nastavovat, ruch bivaku a startující speciály nedovolí nikomu dlouho spát. V oblečení, ve kterém jsme včera usínali jsme i vstali. Já si jen oblékám mikinu navíc. To mi připomíná, že sprchu jsem neviděl už čtyři dny a asi ještě dlouho neuvidím. Tedy nejen já, ale všichni jsme na tom stejně. Možná vás teď napadá, jak je to s toaletami. Hmm ... večer je tma, že? No a okolo jsou desítky kilometrů planin pokrytých kameny. Pohled na noční oblohu je úžasný.

Po rychlém sbalení stanů následuje rychlá snídaně v jídelním stanu a pak Tomáš s Vojtou odjíždějí na druhou stranu bivaku a startují do druhé etapy. Já s Honzou nasedáme do minibusu a za chvíli směřujeme k cíli etapy. Petr a Marián rychle dobalují poslední vybavení doprovodné Tatry a připravují se na přejezd k dalšímu bivaku. Opět jsme rozděleni.

Z minibusu

Oč rychleji jsme včera vystoupali do 1400 m n.m., o to pozvolněji dnes klesáme. Po odjezdu je krajina stále nehostinná, kamenitá. Vesnice nebo město se hledá jen velmi obtížně. Ale už po několika desítkách kilometrů se ráz krajiny začíná měnit. Objevují se oázy zeleně. Zatím to nejsou takové ty klasické oázy uzavřené mezi dunová pole, ale palmové háje uprostřed kamenité pouště. Krom koz a oslů jsou vidět volně se pasoucí velbloudi. Nebudu zapírat, že volně se pohybující velbloud působí na mě coby středoevropana hodně exoticky a je to veliká atrakce.

Pod hranicí 1000 m n.m. se sluníčko začíná opírat do našeho minibusu a nutí nás sundávat jednu vrstvu oblečení za druhou.

V osmistech metrech je jak u nás při teplém pozdním jaru. Tipoval bych to tak na 18 stupňů na sluníčku. Ještě ne na tričko, ale už příjemně teplo. Počasí však budu, po včerejším nočním zážitku, hodnotit až ráno.

U osídlených oblastí není neobvyklé vidět stopaře stopující u kraje silnice. Ale na rozdíl od zvyklostí u nás nemávají jen pasivně rukou, ale mnoha gesty komunikují s projíždějícími řidiči. Náš marokánský řidič jim to oplácí a naznačuje, že dnes má plno a nemůže je vzít. Vypadá to, že stop je v Maroku povýšen na běžnou úroveň denního cestováni. Jak je to ovšem s efektivností v praxi nedokážu posoudit.

Právě se mi stala jedna příhoda typu „zelenáč na výletě“. Zastavujeme na pumpě a jdu si koupit dvě kafe a nějaké sušenky. Je to za těch pár dnů poprvé, co zde nakupuji a zapomněl jsem, že se zde obchoduje prakticky se vším. Za dvě kávy a sušenku automaticky podávám 20 diharmů (50 Kč) s tím, že si myslím, že to musí stačit a budou mi ještě peníze vráceny (nejsme přeci v Praze, ne?). Marokánec za kasou se na mě podívá, usměje se a říká, že je to málo a ať přihodím dalších deset. Nechce se mi hádat o kafe a tak poslušně platím. Pamatovat si do příštích nákupů. Nejdříve oni musí říci cenu, ta se pak přiměřeně podělí. Dávat peníze dříve je prostě hloupost. Takové věci funguji jen u nás v Evropě, kdy bez řečí platíme to, co po nás chtějí.

Bivak je dnes rozložen na úpatí menší hory na kamenité pláni blízko úrodného údolí plného oáz. Začíná se opět ochlazovat a tak večerní práce mechaniků i nás bude opět provázet klepání zubů.


Pohled z kokpitu závodní Tatry (očima Tomáše a Vojty)

Tomáš dnes musel řadit řádově vícekrát, než je obvyklé. Profil trati byl podobný jako včera jen s tím rozdílem, že byl o poznaní vice rozbitější a byl občas problém z velkých rychlostí dobržďovat před „dírami, do kterých by se vešel i mamut“ a pak zas prudce akcelerovat. Za takových podmínek odchází jak brzdy tak pneumatiky.

Vojta si dnes opět pochvaloval roadbook. Pečlivě napsaný a výtečně se podle něj navigovalo. O kvalitě rozpisu také hovoří minimum oprávek, které jsou vždy vyvěšeny večer na tabuli a doplňují ten vytisknutý. Na klasickém dakaru bylo množství oprav, zde jen minimum oproti vytištěné verzi roadbooku.

Na trati dnes bylo několik vyznačených nebezpečných míst třemi vykřičníky, ale díky obezřetné jízdě s nimi nebyl problém.


Pohled z kokpitu Tatry Baile

Je 22 hodin a kluci ještě nepřijeli.

Z Afriky

Vojtěch Morávek ml.