12. etapa 2007

 

18. 1. 2007 - čtvrtek
Ayoun - Kayes

autoticko

Celkem 484 km
Přejezd 110 km
Speciálka 257 km
Přejezd 117 km

Soutěžící se rozloučili s dunami. Ve 12. etapě je čeká již průjezd savanou a několik lesních úseků. Terén bude rovný a rychlý ... jen křoví a stromy budou větším závodním strojům vadit.

Zdroj: www.dakar.com

autoticko

12. etapa - křovinovka se vším všudy

Kolotoč jménem Dakar 2007 se dnes přesunul na území Mali, odkud Vás pozdravují posádky obou Tater Letka Racing Teamu. Tomáš Tomeček dnes zajel dobrý závod, když zajel druhý nejlepší čas v kategorii kamionů. André de Azevedo měl technické problémy, díky kterým nakonec velmi dobře rozjetý závod dokončil na 16. místě. V průběžném pořadí rallye figuruje Azevedova Tatra na pátém místě, Tomečkova se posunula na jedenácté místo.

Dnešní etapa se jela z Ayoun el Atrous do Kayes a měřila celkem 484 kilometrů, z toho speciálka měla 257km. Než jsme se dostali na start, tak nás čekala 110 km dlouhá spojovačka, během které jsme byli opět konfrontováni s těžkým životem místních obyvatel. Na místní poměry kvalitní dvouproudové asfaltové silnici jsme museli několikrát dávat přednost oslům nebo kravám, kteří se rozhodli přejít silnici přímo před konvojem kamionů. Zajímavé je, že velblouda něco takového nenapadlo ani jednou.

Jakmile jsme dorazili na místo startu etapy, tak jsme zahájili rutinní předstartovní přípravu. Závodníci se postupně vydávají na trať podle výsledků z předchozí etapy. Díky předchozím problémům s palivem jsme startovali poměrně vzadu (10 místo v kamionech, o půl hodiny později oproti startu prvního kamionu). V praxi to představuje nutnost předjíždět pomalejší závodníky, což na úzké prašné cestě lemované stromy přináší časovou ztrátu. Záleží totiž na tom, jak pomalejší závodníci před námi reagují na houkání Sentinelu. Tentokrát nám šlo předjíždění poměrně dobře, takže časová ztráta nebyla velká. Tomáš chytil od začátku rytmus a jeli jsme svou jízdu. Poměrně rychle jsme dojeli a předjeli Echterův MAN, který je v průběžném hodnocení bezprostředně před námi. Na padesátém kilometru jsme viděli stát druhou týmovou Tatru Andrého de Azeveda. Posádka nás poslala dál, takže jsme ani pořádně nevěděli co se vlastně stalo. Až v cíli po příjezdu Azeveda jsme se dozvěděli, že došlo k prasknutí pravé přední kloubové hřídele, tedy podobnému problému, se kterým jsme se potýkali my po první etapě.

Láďa a Vojta si pomáhali s navigací, protože občas vedlo v hustém porostu hned několik cest. Pozornost bylo třeba věnovat i dodržování zón se sníženou rychlostí (30 resp. 50 km/h) při průjezdu vesnicemi. Těch bylo tentokrát poměrně hodně. Pořadatelé deklarovali nulovou toleranci porušování rychlosti, takže se snažíme o dodržování pravidel. Zatím se nám to naštěstí daří. Pohled do listiny penalizací však napovídá, že někteří závodí i tam kde by neměli. Ti co závodí během spojovaček, jsou v etapách většinou ostatními předjížděni. Po příjezdu do bivaku musíme odevzdat kartu a organizátoři nám kontrolují GPS, tedy jestli jsme projeli všechny povinné kontrolní body a jestli jsme nejeli příliš rychle.

Etapa byla křovinovkou se vším všudy (někdo také říká chrošťovkou). Auto dostávalo rány zleva, zprava. Tomáš se snažil jet kolem stromů oblouky ve snaze maximálně šetřit auto.O levé zrcátko jsme tak přišli až po osmdesáti kilometrech. Pravé nevydrželo o moc déle. V tu chvíli je Sentinel jediným prostředkem, kterým má předjíždějící šanci informovat toho před sebou o svém úmyslu. Určitou nevýhodou Sentinelu je to, že nevíte jestli se houkání týká Vás. Sentinel je totiž v podstatě vysílačka s omezeným dosahem. Takto jsme několikrát reagovali na výzvy, které se týkaly buď předjížděcích manévrů před nebo za námi. Ke skutečnému závodění však patří i ohleduplnost, takže je lepší uhnout než někoho blokovat a vysloužit si třeba penalizaci.

Po projetí cílem bylo naší největší starostí v jakém stavu je auto a co se stalo s druhým vozem Andrého de Azeveda. Protože nás čekala ještě 117 km spojovačka, tak jsme zastavili u silnice kde v tu chvíli nikdo nebyl a obhlédli auto. Dveře na pravé straně nešly otevřít po jedné ráně větví, jinak jsme naštěstí neutržili žádné větší škody. V bivaku jsme viděli, že ne všichni měli takové štěstí. Mnozí tak budou až do rána opravovat. Během chvíle se k nám začaly doslova odnikud sbíhat místní děti, takže jsme raději nasedli do auta a jeli do bivaku.

Po příjezdu Azevedovy Tatry jsme si zašli na lehkou večeři a hned poté se vrhli na plánovanou kontrolu auta a nutné opravy. Na druhém autě bylo o něco více práce, přeci jen Azevedo musel jet většinu etapy pouze s pohonem zadních kol, protože v provedení 3x4 bylo auto v hustém porostu nepředvídatelné. Kamiony to mají při průjezdu v bujné vegetaci nepoměrně složitější a občas musí volit zcela jinou stopu, než motocykly a automobily. Větve jsou navíc pružné, takže se jízdou prvního kamionu většinou neulomí, ale způsobně vrátí do polohy, kdy mohou opět něco rozbít.

Bezprostředně po projetí cílem jsme si tradičně podali ruce. Když jsem se Tomáše zeptal, jak se mu etapa líbila, tak odpověděl typicky po Tomečkovsku: "Nebylo to špatné." Byla to etapa, ve které nešlo nic moc nahnat, dalo se však hodně ztratit a navíc ještě rozbít vůz. Naštěstí jsme časově neztratili a auto dovezli v dobrém stavu. Zítra by nás měla čekat ještě bujnější vegetace.

Budeme dál bojovat o první desítku. Díky dnešnímu výsledku jsme se opět posunuli o jednu příčku. Konkurence však samozřejmě vidí, jak se na ně dotahujeme a rovněž zrychlila. Naší prioritou v této fázi rallye je však samozřejmě dojet, takže se nenecháme vybláznit k nějakému riziku. Konec konců i to dnešní druhé místo bylo podloženou jízdou "na jistotu".

Ladislav Lála, LRT

photo d07_122 Dakar 2007 photo d07_123 Dakar 2007 photo d07_124 Dakar 2007
photo d07_125 Dakar 2007 photo d07_126 Dakar 2007 photo d07_127 Dakar 2007
photo d07_128 Dakar 2007 photo d07_129 Dakar 2007

Vážení přátelé našeho týmu,

Tak jsme si dnes ráno s Andrém řekli, že do cíle už to bude pěkná nuda, navíc, že dnes máme podle našeho zaběhnutého rytmu opět potkat nějakou výzvu, tak že s tím musíme něco udělat. Tož jsme si vymysleli kloubovku .

Co Vám budu povídat - odstartovali jsme do etapy s vědomím, že nesmíme udělat žádnou chybu, abychom udrželi a zlepšili náš náskok na čtvrtém místě popřípadě pokud možno se pokusili udělat maximum, abychom se dostali ještě dál). André vyjel jak podle učebnice. Jemu tento typ etap - rychlý technický a úzký terén - vyloženě sedí. Jenže pak přišel zhruba padesátý kilometr, kdy jsem zjistil únik vzduchu na pneumatikách, tedy defekt. Bylo to na pravém předním kole a já tušil zradu už když jsme vyskakovali z auta. Terén byl v té chvíli měkký, pískový, tak jsem v první chvíli doufal, že jsme pouze "vyzuli" podhuštěnou pneumatiku. Jenže podhuštěno jsme v té chvíli neměli. Takže když jsme zvedli auto a zjistili, že pneumatika je v pořádku, ale že nejde vlastním systémem vozu dohustit, bylo to jasné. V první chvíli mě ještě polekala celá přední náprava od oleje, ale ona vlastně jen potvrzovala diagnózu ukroucené poloosy - tlakový vzduch unikal do diferenciálu přední nápravy a vytlačoval přes manžety olej ven.

Takže jsme opět demontovali ze středu kola šroub z ventilem, pneumatiku dohustili zvnějšku, rychle sbalili věci a vydali se na další cestu s vědomím, že po zapnutí uzávěrky přední nápravy máme pouze pohon 4 x 3. Dost dlouho se jelo v měkkém písku a to bylo docela nepříjemné, protože auto při akceleraci "tahalo" doprava a celkově se chovalo dost jankovitě. To ovšem v křovinatém a stromovitém terénu není to pravé ořechové, takže jsme si do cíle dovezli navíc obě čelní skla (tatra má přední sklo dělené) popraskaná a na pravé straně ohnutý nárazník. Po nějaké době jsme se s Andrém domluvili, že mu vypnu pohon zbývajícího předního kola a on raději pojede jen na zadní nápravu. Bylo to lepší, ale samozřejmě pomalejší. Do cíle jsme tedy dojeli s časovou ztrátou a s vědomím, že nás čeká výměna hřídele.

Zatímco my jsme si došli na večeři, náš brazilský (a skvělý) mechanik Ronaldo začal s demontáží a my jsme se po návratu s Petrem a Láďou k němu přidali. Měli jsme obavu, že je ohnutá polonáprava a my do ní novou hřídel nedostaneme, tak jsme to zkusili nejdřív nanečisto tak, že jsme do polonápravy zasunuli samotnou hřídel bez náboje kola. Výsledkem bylo v té chvíli příjemné překvapení, že polonáprava není ohnutá, ale že je "pouze" ukroucená hřídel. Tím se nám čas opravy výrazně zkrátil, a protože už ve výměnách poloos máme určitou praxi, byli jsme poměrně brzy hotovi. Poté jsme ještě udělali standardní denní údržbu včetně výměny jemného palivového filtru a jsme připraveni na poslední dvě etapy. Budeme se opět rvát o čtvrté místo, přece jej nevzdáme tak snadno.

Přeji Vám hezký den a všechny zdravím.

Mira Martinec, LRT

autoticko

Výsledky 12. etapy v kategorii kamiónů:

1. Stacey (501 - MAN) 3h 48' 04"
2. Tomeček (519 - Tatra) + 4' 53"
3. Van Ginkel (513 - Ginaf) + 5' 50"
4. Reshetnikov (505 - Kamaz) + 6' 28"
5. Loprais (512 - Tatra) + 8' 30"
  ...  
16. Azevedo (503 - Tatra) + 30' 53"

Celkové pořadí v kategorii kamiónů po 12. etapě:

1. Stacey (501 - MAN) 47h 26' 55"
2. Mardeev (527 - Kamaz) + 2h 59' 36"
3. Van Ginkel (513 - Ginaf) + 4h 24' 38"
4. Loprais (512 - Tatra) + 4h 55' 09"
5. Azevedo (503 - Tatra) + 5h 11' 15"
  ...  
11. Tomeček (519 - Tatra) + 10h 43' 17"

Pro www.dakar.com uvedl Tomáš Tomeček po dojezdu do cíle 12. etapy (zveřejňujeme v originále):

The stage was short but very technical. I slightly damaged the truck: the door and the right headlight are smashed. Many places were narrow and there were a lot of trees. Sometimes it was hard to go through. The stage was not easy at all. I am delighted because it’s the second time I’m in the top 3 after my 3rd place in Atar. Now my goal is to be in the top 10 of the overall rankings.

Zdroj: www.dakar.com