11. etapa 2004

11. etapa

11. 1. 2004 - neděle
Mopti - Bobo Dioulasso
Celkem 751 km
Přejezd 64 km
Speciálka 458 km
Přejezd 229 km

Jedna z nejtěžších etap letošního ročníku povede po staré dávno zapomenuté trase. Soutěžící zdolají skalisko Bandiagarra a poté zamíří k cílovému městu Bobo Dioulasso. Opět bude zapotřebí notná dávka řidičského umění a navigačních schopností. Účastníci si budou muset dávat dobrý pozor také na svou rychlost při průjezdech vesnicemi. Bude hrozit pořádná penalizace ze strany pořadatelů. Trasa pro asistenční vozy měří 467 km.

Z důvodu zachování bezpečnosti se organizátoři rozhodili změnit trasu 10. a 11. etapy (Néma – Mopti, Mopti – Bobo Dioulasso). Obě etapy budou zrušeny a nahrazeny pouze spojovací trasou do Bamaka a poté dále do Bobo Dioulasso.

Spojovací etapu z Némy do Bamaka pojedou dnes 10. ledna pouze osobní vozy a kamióny. Pro motocyklisty je připravena přeprava letadlem. Spojovací trasu z Bamaka do Bobo Dioulasso budou absolvovat v neděli 11. ledna již všichni soutěžící.

Den volna v Bobo Dioulasso proběhne tak, jak je naplánován, v pondělí 12. ledna.

Z.N., LRT

Míra Martinec popisuje přejezdy Afrikou
Bobo Dioulaso 11. 1. 2004

Zdravím Vás všechny z bivaku v Bobo Dioulasu a přejí Vám hezky začátek nového týdne. Jak víte, my jsme teď dva dny nezávodili, pouze jsme se přesouvali. Etapy do Mopti a sem do Boba Dioulasa byly zrušeny oficiálně proto, že byl zaznamenán podezřelý pohyb osob v místech, kudy měla vést rychlostní zkouška. Jak jsme se však bavili s Andrem v autě, on si myslí, že je to jinak. Přece jen byl na Dakaru už šestnáctkrát a tak si dokáže dát dvě a dvě dohromady. Tvrdí, že to bylo proto, že začátek závodu byl moc těžký - pravda je, že do cíle v Neme dojelo včas jen velmi málo aut a hodně aut i motorek vypadlo ve dvou etapách do Ataru a Tidjigji. Proto to pořadatelé navlékli na bezpečnostní rizika,ale ve skutečnosti dali všem dva dny vydechnout, aby se konvoj dal dohromady. Koresponduje s tím i oznámení,že povolí další start po dní volna všem, kdo dojedou do Nemy ještě den po oficiálním dojezdu.

André totiž tvrdí,že to vzniklo proto, že odstoupil Hubert Auriol a ředitelem se stal Patrik Zanirolli. Oni jsou oba dva bývalí dakarští závodníci a v posledních letech stojí ve vedení závodu. Jenže Auriol byl víc stratég a diplomat a bylo mu jasné, že musí trať postavit tak, aby nalákal co nejvíc startujících a neodradil je tím, že vypadnou v prvních třech etapách. Naproti tomu Zanirolli je víc přes sportovní stránku věci (jak André řekl – tak trošku blázen). Nevím, jak je tato teorie blízko pravdě, ale myslím, že na tom něco bude.

Pokud jde o samotný přesun, tak včera jsme jeli přes 900 km, z čehož asi 450 po asfaltce, tak 200 po zpevněné hlinité cestě a zbytek po rozbité místní komunikaci. Takže jsme v autě strávili stejně jako předchozí den taky přibližně 12 hodin a byli jsme rádi, když už jsme byli na místě. Cesta byla celkem monotónní, až na to, že jsme jednou málem strefili velblouda a pak jsme projížděli kolem jedné dopravní nehody. To zase místní dodávka potkala stádo krav přecházející přes silnici. Když jsme tam jeli, leželo ještě pár kusů dobytka na cestě a to auto bylo na střeše. Nevím, jestli, tam byli zranění - jeli jsme dál - ale pobíhalo tam dost lidí a stalo tam i jedno auto z lékařského zabezpečení rallye.

Večer jsme v Bamaku jen natankovali, najedli se a šli spát. Dnešní přejezd sem do Bobo Dioulasa měřil pouze 500 km a vedl celý po asfaltové cestě, ovšem uprostřed tropické vegetace. Už od včerejška postupně přibývá zeleně, takže teď už jedeme Afrikou, jakou znáte z přírodopisných filmů.

Tím, že denně urážíme v průměru 700 km na jih, ráz krajiny se mění přímo před očima. Projížděli jsme taky mnoha vesnicemi a všude na nás neúnavně mávaly a pokřikovaly místní děti. Těch je tu opravdu strašně moc. A podle toho, v jakém byly rozpoložení, si tu svoji bídu neuvědomují. Museli jsme pro ně být ohromná atrakce.

Už po cestě jsme s Tomem sepsali,co všechno musíme udělat na autě během zítřejšího dne volna. Taky jsme se dohodli, že začneme už dnes v podvečer, zítra ráno vstaneme, uděláme co nejvíc a až začne být horko, nebudeme se mordovat a půjdeme si odpočinout. V podstatě jsme většinu stihli už dnes - vyměnili jsme tlumiče, přední pneumatiky a palivový i vzduchové filtry. Dál jsme dotáhli, promazali a zkontrolovali přední nápravu a kardan. Pak ještě pár drobnosti a pro dnešek to je všechno. Zítra musíme svařit podlahový rošt v nástavbě, který nám praskl, a vyměnit zadní tlumiče. Taky si plánujeme na zítra sprchu - už by to skoro chtělo....

Petr Vodák s doprovodnou tatrou absolvoval poslední dva dny s námi a teď jsme dělali na autě všichni tři. Ani on nemá žádný problém a drtí každý den svoji dávku kilometrů, aby nám vždycky večer dělal v bivaku zázemí.

Přejí Vám jménem všech členů posádky krásný den.

Míra Martinec