11. etapa

Start: TENADI photo akce2010_096
Cíl: KEBEMER
Den: Sobota 8. ledna 2010
Spojovačka: 0 km
Speciálka: 203km
Spojovačka: 394 km
Celkem: 597 km

V předposlední etapu rally najdeme stále písek a duny i po odebrání některých částí z předchozí etapy.

Od začátku do 102 km budou více či méně dlouhé duby duny s cestou přerušenou plošinou. Bude nutné provést odfouknutí pneumatiky ve správný čas a naučit se, jak šetřit čas tím, že ztratí tlak... Vegetaci bude v některých úsecích tvořit velbloudí tráva skrze níž závodníci dosáhnou vyschlé jezero. Barva dun v této oblasti je velmi kontrastní! Od 102 km do cíle bude trať je rychlá, ale s některými sekcemi v klikatých jemných píscích.

Výsledky 11. etapy

Místo Pilot (st. č. - vůz) Čas (+ztráta)
1. Tomeček T. (402 - Tatra)
3h 25' 30"
2. Jacinto E. (401 - Man)
+ 23' 54"
3. Salvatore M. (405 - Mercedes)
+ 35' 43"
4. Essers N. (403 - Man)

+ 7h 39' 30"

Průběžné výsledky po 11. etapě

Místo Pilot (st. č. - vůz) Čas (+ztráta)
1. Tomeček T. (402 - Tatra)
47h 33' 10"
2. Jacinto E. (401 - Man)
+ 3h 07' 14"
3. Salvatore M. (405 - Mercedes)
+ 11h 27' 27"
4. Essers N. (403 - Man)
+ 17h 20' 09"

Zdroj: www.africarace.com

8.1.2011 Poslední dlouhá etapa

Budí mě halasné vyřvávání motlitby a halekání „Aláh Akkbar“. To se ozývá muezin z vesnice rozprostřené u silnice o dvě duny dál vedle bivaku. Včera jsem si všiml menšího minaretu u mešity. Na každou světovou stranu z něj trčí jeden amplión. Všichni okolo si tedy užívají každodenního budíčku.

O půl sedmé začínají být slyšet startující speciály a hluk okolo stanu se zvětšuje. Není důvod už více ležet. Je potřeba se přesvědčit a vylézt z vyhřátého spacáku do okolní zimy. Slunce vyjde nad obzor až tak za hodinku, do té doby se holt bude cvakat zubama. Nemá cenu si brát dlouhé kalhoty a tak se soukám do kraťasů. Než se obuji do bot, vysypávám písek ze včerejška a ujišťuji se, zda mi tam přes noc nevlezla nějaká ještěrka nebo jiné a zlejší zvířátko.

Tomáš s Vojtou jsou už oblečeni v kombinézách. Mají být na startu za hodinku a půl. Na obou je vidět citelná nervozita. Elisabeth včera dostala dvě hodiny penalizaci na vynechání CP1. Stejně jako my. Situace se nezměnila a kluci vedou skoro o tři hodiny. Zdá se to hodně. Normálně by to před poslední ostrou etapou stačilo. Poslední etapy bývají dojezdové. Ne tak ta dnešní. Sto kilometrů dun na jejím začátku může ještě leccos změnit. Nezmění, vím to, nezmění! Nemůže, přece! Že jo! Chci vidět Tomáše a Vojtu u Růžového jezera. Chci vidět českou vlajku z prvního místa. Chci toho moc?

Minibus nám odjíždí z bivaku dříve než je start do etapy. Podáváme si s Tomášem a Vojtou ruku a přejeme jim hodně štěstí. Výsledek se dozvíme jako jedni z posledních. Do bivaku v Senegalu musíme urazit 450 km. Po východní silnici jedeme zpět do Nuakchottu. Projíždíme městem a napojujeme se na jižní silnici vedoucí k senegalské hranici.

K ní je to ještě dobrých osmdesát, když jsme nahnáni na „objížďku“. Někdo se ráno zmiňoval o velkých změnách v roadbooku na přejezdu. Asi mluvil o tomto. Původní asfaltová cesta na hranice je uzavřena a my se kodrcáme v minibusu po šotolinových cestách přes úplně jiný přechod. Marokánec za volantem ho šetří, jak to jen jde. Rychlostní průměr máme tak třicet kilometrů za hodinu. Hranici Mauretánie a Senegalu tvoří široká řeka. Písek a poušť mizí dvacet kilometrů před hranicemi. Nahrazují je zaplavené mokřiny plné malých jezírek a divoké vegetace rostoucí přímo z vody nebo z bahna. V okolí je vidět spousty pelikánů a čas od času i nějaký plameňák.

Most přes řeku je hranice. Hraniční budky jsou na obou stranách řeky. Nicméně je citelně znát změna myšlení a chování pohraničníků. Zatímco na straně Islámské Republiky Mauretánie nás odbavují samopaly ozbrojení celníci, o dvěstě metrů dále nám dává razítko do pasu Senegalec oblečený do basketbalového dresu Chicago Bulls. K završení pohodové atmosféry sleduje při razítkování fotbalový zápas v televizi. Kdybych to nezažil, tak také nevěřím. Jen fotky nemáme, vůbec jsme foťák na celnici nebrali. Vojáci se nesmí fotit. Tak jsme vycepováni z Mauretánské strany. Všechny jejich fotky jsme pořídili „na tajňačku“ od boku. Trochu toho lituji, za obrázek to stálo.

Senegal je prostě jiný. Dívky zde nejsou zahalené, na tržišti je plno ovoce a zeleniny a obchoduje se zde se vším. Chudoba je zde stále viditelná a všudypřítomná. V porovnání s Mauretánií je ale citelně znát jiné chování lidí. Je o poznání uvolněnější. Konečně vidíme desítky lidí podél silnice. A zdraví nás a mávají. Nezvyklý pohled.

Příroda okolo je spíše plochá a „planinovitá“ a roste zde množství vegetace. Chybí zde duny a vůbec je zde příliš obydleno na to, aby se zde mohly jezdit plnohodnotné etapy. Senegal a jezero Lac Rose je pouze završením celého závodu. Nic už se zde nezmění.

Do bivaku přijíždíme v brzkém odpoledni. Rychle sonduji na ředitelství, jak je na tom naše závodní posádka. Dozvídám se hroznou věc. Čtyři hodiny stáli v etapě. Srdce se si málem zastavilo. Pořadatelé si vychutnávají můj výraz. Prý mám být v pohodě. Stáli, protože pomáhali společně s ostatními převrácenému MANu Noela Esserse. Tento čas jim samozřejmě nebude započítán a dle neoficiálních výsledků jsme vyhráli.

O hodinu později to máme oficiálně!

Letošní Africa Eco Race vyhrává v kategorii kamiónu Tatra Tomáše Tomečka a Vojty Morávka. V celkovém pořadí obsadili šesté místo. Vynikající výsledek.

VYHRÁLI JSME!!!!!

Ani netřeba říkat jak hezky se mi to píše. Honza dodělává video, fotky jsou již připraveny a já dopisuji tento text. Za chvilku ho dáme k odeslání a budeme čekat na příjezd všech tří Tater. Pak asi vypukne oslava. Zítra nás čeká přejezd k Růžovému Jezeru blízko Dakaru. Zde proběhne slavnostní ceremonie.

Nádherný večer všem našim příznivcům! My ho nádherný mít budeme.

Vojta Morávek ml., LRT