1. etapa 2014

Start: Nador mapa africa eco race 2014
Cíl: Boudnib
Den: 31. prosinec 2013
Spojovačka: 355 km
Speciálka: 87 km
Spojovačka: 190 km 
Total 632 km

profil 1 etapy

Stunning landscape for Morocco

In 2013, due to the delay caused by the customs, the motorcycles only managed to do a short part of the first stage, whereas cars and trucks didn’t even enter the first stage. So, we decided to put this stage in the 2014 edition, because it is truly beautiful. The first part of the track, on the way to Tendara, has very nice gravelly and sandy sections. Only problem is that there are a lot of them so navigation shall be extremely precise. The landscape is composed of steppes and a lot of camps.

The second part of the stage, to Bouarfa is stunning! The participants will leave the steppe on their way to the “Bassin du Tigri” where they will be unexpected vegetation in northeast of Morocco, composed with tall grass, bushes and green trees. It completes a beautiful scene and a fluid track.

The end of the stage takes place in the steppe close to Bouarfa. If all goes well, they should all arrive on time at the “bivouac” to celebrate New Years Eve.

31.12.2013 Etapa Nador - Boudnib

Nalodění na trajekt vždy probíhá v lehce chaotické atmosféře. V omezeném čase se musí stihnout vyřídit formality spojené se vstupem lidí a vozů na území Maroka. Pořadatelé se vždy snaží tuto proceduru co nejvíce zrychlit a dohodnout se s celníky na zkráceném režimu proclení. Letos je to nejlépe zvládnuté za dobu, co pamatuji. Stovky lidí se dokázaly dostat do kajut ani ne po hodině po nalodění. Tři úřednici orazítkovali všechny pasy bez toho, aby detailně zkoumali, co v nich je a současně další dva vyřídili potřebné doklady pro automobily. Pro všechny je každá ušetřená minuta cenná. I tak se dostáváme do postele jen na čtyři hodiny. Ráno na všechny čeká slavnostní uvítání v přístavu. Dokonce se snídaní. Všichni policisté spolupracují a tak je vylodění naprosto hladké. Dokonce nepotřebujeme ani ukázat pas při výjezdu z přístavu. Nemohl jsem si nevzpomenout na rally Shamrok 2009. To jsme se z přístavu v Tangeru snažili dostat v civilním autě a bylo to podstatně složitější. Policista nás nechtěl pustit a stále cosi hovořil o neplatnosti našich pasů a poukazoval na „chybějící stránky“. Teprve po chvíli nám došlo, o co jde a chybějící stránky jsme každý nahradili jednou pětieurovou bankovkou. Potom byla cesta do Maroka otevřena. Dnes se nás na nic nikdo neptal a ještě jsem dostal snídani a čaj. Příjemný začátek dne.

Start do spojovací části dnešního dne je umístěn u výjezdu z přístavu. Projíždíme osídlenou částí severního Maroka a míříme do výrazně méně zalidněného vnitrozemí. Opět, ostatně jako každý rok, mě udivuje dynamický růst stavebnictví v této oblasti. Ve městech jsou vidět celé nové bloky betonových novostaveb a mezi většími městy se vyměřují víceproudé silnice. Stále jsme však v Africe. Pobíhající kozy, psi, odpadky a lidé jedoucí na oslech jsou vidět i na těchto nových místech. To, co je také nevyřešeno, jsou obslužné komunikace. Nové čtvrtě sice vznikají, ale novou asfaltku nevidíte. Ta je v mnoha menších městech jen výsadou centra osady. Ranní cesta přes města a vesnice je zdlouhavá. K plynulosti dopravy nepřispívá staří vozového parku nezřídka přesahující třicet let a s tím související cestovní rychlost. Předjíždíme nejeden velmi přeložený a ploužící se kamion, jehož stáří je podstatně větší než třicet let.

O desítky kilometrů dále, u hranic s Alžírem, provoz na silnici skoro úplně ustává. Asfaltová cesta vede přímo přes rozlehlé kamenité pláně, kde v pravidelných intervalech míjíme věže telekomunikačních společností zajišťující pokrytí mobilním signálem nejbližší okolí. U každé z nich je postaveno několik stavení s trvalým osídlením. Cestou jsou vidět v dálce stany a při bližším pozorovaní pustiny si nelze nevšimnout lidí zahalených od hlavy k patě v dlouhých kápích, pasoucích ovce nebo kozy a nebo jdoucí někam, kam naše oko nedohlédne. I přes zdánlivou opuštěnost tato místa žijí a mají své obyvatele.

Start do dnešní etapy je pět kilometrů od asfaltu. Cestou se projíždí přes osídlené místo se stany a na první pohled jednoduchými domy. U prašné cesty na nás mává několik malých dětí. To je docela milé je vidět mávat, nezřídka po nás házejí kameny, a když zastavíme, tak se děti rozprchnou do všech stran. Hned jak závodníci odstartovali, vracíme se zpět a zastavujeme u dětí. Každé dostává plyšovou hračku od vás. K hračkám se ještě letos několikrát vrátím, ale nyní, prosím, přijměte dík vy všichni, kteří jste nám je s sebou dali a omlouvám se na dálku vám, kteří jste hračky nabízeli, ale my je nevzali. Bylo jich více, než nám naše prostorové možnosti dovolily vzít. Už dnes udělaly několika dětem život o trošku veselejší.

Po startu se závodníci vydali do nezvykle krátké úvodní etapy dlouhé osmdesát šest kilometrů. První část etapy vedla po šotolinových cestách, které zavedly závodníky k vyschlému jezeru. Zde se Tomáš rozhodl zariskovat a držel se jedné ze stop vedoucí na druhou stranu. Té, co se zdála být nejsušší. Využil svých zkušeností a zvolil nejpřímější cestu na tři kilometry vzdálený břeh. Takovýmto místům se říká „solisko“. Je to na první pohled suchý povrch. Ve skutečnosti je to krusta písku, která se může pod vahou kamionu probořit a celý ho, ve vteřině, uvěznit. Motocyklisté ani posádky osobních vozů takový povrch moc neřeší. Jsou lehcí. Pro kamion může být takové místo takřka smrtící pastí. Vlastní silou se z tohoto místa nelze dostat a vytáhnout ho musí přijet jedno nebo více těžkých vozidel. Tomáš s Vojtou se do takovéto situace několikrát za svou kariéru dostali a byli jak vyprošťováni, tak pomáhali s vyprošťováním svých soupeřů. Rozhodnutí, zda jet nebo ne do těchto míst leží na řidiči. Dnes to bylo dobré rozhodnutí. V další části etapy se změnil povrch cest. Z kamení se stal drobný písek a navigace dostala rychlý spád. Vojta se chvíli cítil jak na klasické rallye, kdy skoro nestíhal číst změny směru z roadbooku. Do cíle přijeli jako první v kategorii kamionů s více než tříminutovým náskokem na Elizabet Jacinto na MANu. Náskok několika minut však zatím nic neznamená. O to více, když jsem viděl jakou rychlostí přijela Elizabet do konce etapy. Po projetí cílem musela tvrdě na brzdy, jinak by porazila stolek s pořadateli a její MAN se při tom hrnul bokem. Musím říci, hezká podívaná.

Dnes je Silvestr. Aktuálně je 22:35 hodin marockého času. Venku je teplota kolem nuly. Já s Hoznou sedíme v „Media“ stanu, jak se honosně říká zahradnímu stanu, kde je dostupná elektrická energie, klepeme kosu a dokončujeme video a text. Mechanici jsou zalezlí s Tomášem pod Tatrou a Vojta si připravuje roadbook na zítra. Na oslavu si nalejeme panáka whisky a půjdeme spát jak brzy to jen půjde. Zítra nás čeká dlouhý den. Závodníci by měli okusit první duny v okolí města M'Hamid a projedou se údolím řeky Draa.

Za všechny, kdo jsme zde na Africa Race, přejeme Vám úspěšný a šťastný nový rok!

Já za sebe přidávám: Přeji vám, abyste příští rok byli sami sebou a udělejte to, co chcete udělat. A kdy začít? Kdy jindy než teď?!

Z bivaku v Boudnib za Livescore Team Vojtěch Morávek ml.

Výsledky etapy Tendara-Bouarfa

Moto

1. 161 DUBOIS Norbert 1:12:19 KTM
2. 103 PISANO Michael 1:13:30 Honda
3. 108 GABARI Hariet 1:14:02 Yamaha

Auto

1. 214 SABATIER J. 1:08:38 Bugg Afrique
2. 204 SZALAY B. 1:09:00 Opelm / Mokka
3. 200 SCHLESSER L. 1:09:09 Schlesser original

Camion

1. 400 TOMEČEK T. 1:17:33 TATRA
2. 401 JACINTO E. 1:20:46 MAN
3. 403 ESSERS N. 1:22:40 MAN