1. etapa 2013
| Start: | Nador |  |
| Cíl: | Boudnib | |
| Den: | 29. prosinec 2012 | |
| Spojovačka: | 223 km | |
| Speciálka: | 245 km | |
| Spojovačka: | 190 km | |
| Total | 658 km |
Tato etapa byla kvůli zdržení během přepravy trajekty a na hranici zrušena. Závodníci se přesunuli přímo do bivaku v Boudnib.
29.12.2012 Nador, cesta do Dakaru volná
Minulý rok nebyla první závodní etapa žádná oddychovka. René Metge nikoho nenechal na pochybách o tom, do jakého dobrodružství se to pustili. Co si vzpomínám, tak první motorkář přijel do bivaku až po setmění a další závodníci se pak trousili celou noc. Mnoho jiných muselo odstoupit a do cíle ten den vůbec nedojeli. Skoro podvědomě se očekávalo to samé letos. Ostatně René Metge umí postavit velmi těžké etapy, to předvedl již mnohokrát dříve. Matadorům dakarské soutěže to silně připomnělo „staré dobré časy“.
S tímto vědomím a očekáváním jsme přijížděli včera večer do přístavu. Zde už cosi naznačovalo dnešní problémy. Místo do marockého přístavního města Nador, jak je obvyklé, jsme dostali palubní lístek na trajekt do Melilly. To by nebyl takový problém, nebýt politického umístění obou měst. Mellila i Nador tvoří skoro dvojměstí, takže na první pohled je jedno, kam s trajektem doplujeme. Na druhý pohled je zde velký rozdíl. Melilla je malé území patřící Španělsku, i když leží na africkém kontinentu. Nador je město na marocké půdě. V čem je problém? V hraniční kontrole. Pro vstup do Maroka je potřeba vyplnit vstupní formuláře, a pokud vlastníte vůz nebo motocykl, musíte dodat pohraničníkům další dokumenty. Vždy se tato formální procedura odehrála na trajektu. Ráno stačilo jen vyjet a vše bylo v pořádku. Je to tedy jasné. Na trajektu do Melily žádný celní úkon neproběhl neb nebyl důvod. Jeli jsme ze španělské Almérie do španělské Melilly. A hned po připlutí se konvoj desítek aut, motocyklů a stovek lidí přivalil na běžnou hranici po silnici a zamíchal do tak již čilého příhraničního provozu. To vše s arabskou mentalitou. To znamená, čím více lidí, tím více problémů a pomaleji. Během chvilky byla hranice neprostupná oběma směry. Musím však vyzdvihnout nevídanou ochotu celníků si odblokovat ucpanou hranici, a pořadatelů, jak zvládli situaci. I když ne asi standardním postupem. Všechny pasy včetně technických osvědčení o vozidlech a potřebných dokumentů byly sebrány na jednu hromadu a celníci je se zvýšeným tempem vyřizovali.
Řeknu vám, je to zvláštní pocit být na neutrálním území mezi dvěma státy bez pasu a jen tak. Nedá se však nic dělat, jen trochu pobaveně a možná i smutně sledovat, co se děje okolo. Běžný provoz na hranici se tímto opatřením podařilo obnovit. Je pro mne nezapomenutelné vidět, jak probíhá denní rutina. Přes osobní přechod směrem z Nadoru do Melilly lidé skoro nic nenesou a cestou zpět mají nadité tašky všeho možného. Celník občas někoho zastaví a překontroluje. Koutkem oka je vidět, jak nějaké zboží přes celnici neprojde a je úředně zabaveno. To samé probíhá i s vozy. Cestou do Nadoru musí každý řidič zastavit, vystoupit otevřít kufr, nechat nahlédnout na zadní sedadlo. Viděl jsem, jak byly jednomu chudákovi vyloveny dva kartony naložených fazolí a kartón energetických nápojů. Zabaveno. Zbytek, chipsy a další barevné krabice, co jsem zahlédl, celníci asi velkoryse přehlédli. Arab se vrátil za volant, hodil smutný pohled na fazole pod stolkem celníků a zkusil je ještě obměkčit pohledem. Nic naplat, musel odjet. Dalších mnoho aut za ním čekalo na odbavení.
Pasy s razítky se nám zpět vracely postupně. Náš press car se za hranice dostal před jedenáctou hodinou dopoledne, a to jsme byli mezi prvními. Už v hraničním prostoru začaly prosakovat informace od pořadatelů o zkrácení etapy na 135 kilometrů. Konečné rozhodnutí však padne, až se všem podaří dostat do Maroka. To nastalo o půl jedné. Bylo oficiálně oznámeno to, co se již očekávalo. Etapa se dnes nestihne odjet a je zrušena. Důvodem je časová ztráta. Někteří závodníci by museli startovat do etapy za soumraku a jet v noci je velmi nebezpečné. Pokud není vyhnutí tak dojíždějí etapy za tmy. Startovat v pozdním odpoledni opravdu nedává smysl. Celý konvoj se přesouvá do 550 km vzdáleného bivaku po silnicí. Závod fakticky začíná až zítra.
Jistě Vás napadá myšlenka, proč pořadatelé tak riskovali? Proč se neplulo do Nadoru, jako dřív? Je to odzkoušené a bez problému. Odpověď na to je jednoduchá a svůj názor na to, co se stalo, si udělejte sami. Vše bylo připraveno tak, jak je to vyzkoušené. Přepravu smluvně zajišťuje jedna z největších lodních společností na Středozemním moři, Commarit. Společnost byla prý v průběhu podzimu cíleně tunelována se vším, co s tím spojeno. Bohužel, i z našich krajin takových příběhů známe stovky. Pořadatelé na poslední chvíli museli najít jiné řešení, jak dostat závodníky do Afriky. A našli. Věřím, že to stálo mnoho úsilí.
Dnes se tedy žádná rychlostní etapa nejela, ale zítra to bude jiné. Start je přímo z bivaku a nehrozí žádné zpoždění. Celá rychlostní zkouška měří úctyhodných 409 km plus dalších 79 km přejezd do bivaku. První část etapy bude velmi rychlá. Trasa povede po kamenitých cestách a pláních. Výjimkou nebudou údolí a koryta vyschlých řek. Na 135. kilometru na závodníky čeká měkký písek a o padesát kilometrů dále malé a prý lehké dunové pole. Poslední stovku kilometrů se tempo opět zrychlí a pojede se podél řeky Zig. Etapa by neměla být navigačně složitá. Bude zde hodně záležet na umění řidiče za volantem.
Tomáš má za řídítky své Tatry odjety deseti tisíce kilometrů a věřím, že situaci bude mít plně pod kontrolou. Tatře takový povrch sedí, i když samozřejmě naše „parádní“ etapy přijdou v Mauretánii. Nezbývá než čekat, jak to zítra dopadne a držet palce.
Zítřejší bivak je blízko města Tagounite s gps souřadnicemi: 29.59,85N / 5.36,95W. Odtud odešleme příští reportáž.
Děkuji jménem teamu všem za podporu!!!
Mějte hezký den.
Vojtěch Morávek ml.,
bivak v Boudnib, Maroko (31.57,86 N / 3.39,42 W)
