El Ghallaouiya - 9.1.2001

Závod pokračuje ... V úterý 9. 1. nás čekala 520 km dlouhá smyčka, ve které se kola všech vozů nedotkla pevného povrchu. A pokud dotkla, tak to byly pouze velmi nepříjemné a ostré kameny.

Na start jsme se vydávali tentokrát v půlminutových intervalech společně s osobními vozy. Kabirov, díky velmi dobrému času z předchozího dnů hodně vpředu, ovšem Čaguin, Loprais a naše Tatra jsme šli na start prakticky hned po sobě. Na písečné pláni, která následovala po sedmi kilometrech kamenitého výjezdu z údolí El Ghallaouiya, nám oba soupeři se zhruba o 100 koní silnějším motorem ujeli. Čaguin prozatím natrvalo, Karla Lopraise jsme dojížděli až na rozdíl asi jedné minuty v dunách. Jestliže jsem v předchozí reportáži zmiňoval, že Rusům jejich styl jízdy ještě způsobí technické problémy, včera se to opět potvrdilo. Na 280. km jsme znovu míjeli stojícího Čaguina. Ten nás sice o padesát kilometrů dál zase předjel, ale vzápětí zastavil u nepojízdného vozu svého kolegy Kabirova. Podle našich informací z bivaku byl někdo v Kabirovově posádce zraněn a musel být také ošetřen lékaři.

Nám v té chvíli stačilo jen dojet do cíle s co nejmenší ztrátou za Karlem Lopraisem, který díky přibližně hodinové ztrátě v celkovém pořadí také značně přitvrdil. Ovšem přišel na řadu 435. km a velmi zrádná a převislá duna, na které jsme se sice v malé rychlosti, ale z o to větší výšky, téměř postavili na nos. Hned po příjezdu do bivaku jsme začali na voze pracovat a po přibližně šesti hodinách jej máme opět připravený do dnešní etapy.

Dnes 10. 1. 2001 se budeme potýkat s nástrahami dun na 440 km dlouhé speciálce do Ataru, kde nás zítra čeká den volna. Podle zkušených dakaristů teprve po něm příjde to skutečné dakarské soupeření.

Z ranní přípravy na start Vás zdraví jménem posádky Tatry Tomáše Tomečka

Jaromír Martinec